Co se hodonínskému rodákovi vybaví, když se řekne - Tokio 2020? „Zmatek," odpověděl jasně brzy čtyřiatřicetiletý stolní tenista, jenž do České republiky přiletěl v pondělí.

Jako blízký kontakt Širučka se z olympijské vesnice přestěhoval do 25 minut vzdáleného izolačního hotelu. „Příjezd byl velká rána, protože jsem měl fakt malý pokoj a tam prostě nešlo nic dělat. Je depresivní, když jste na olympiádě a najednou se ocitnete na pokoji odstřihnutý od lidí. Na chodbě jsme byli jen Češi a přesto na nás vyvíjeli tlak, abychom byli co nejvíc na pokojích. Občas jsme se ale aspoň viděli, pár slov prohodili nebo si objednali nějaké jídlo," líčil Jančařík.

Na malém prostoru hotelového pokoje se snažil o co nejlepší přípravu na zápas. „Soustředil jsem se a dělal, co jsem jen mohl. Nějakou fyzičku nebo cvičení na nohy a co nejčastěji jsem držel pálku v ruce, ale v zápase mi pak chyběla dravost," zamyslel se.

Když už se do haly konečně dostal, stejně měl pocit, že je něco špatně. „Vytvářeli mi tam vyloženě koridory, protože jsem procházel veřejnými prostory, kde byli i ostatní hráči. Organizátoři šli přede mnou a dělali: Ustupte, prochází!," vyprávěl Jančařík a jedním dechem dodal: „Říkal jsem jim, proč ale? Vždyť jsem zdravý!"

S ostatními stolními tenisty na olympijském turnaji přicházel do kontaktu víceméně jen u pingpongového stolu. „Měl jsem vlastní izolační místnost nebo šatna byla invalidní záchod. Tam jsem se taky převlíkal," pravil Jančařík.

O českého reprezentanta se neustále staral jeden z dobrovolníků, tedy vlastně ho spíš hlídal. „Naštěstí ten kluk byl suprový a taky říkal, že je to prostě šílené. Nastala ale třeba situace, že po výběru míčků a barvy dresů jsem chtěl jít na záchod, ale rozhodčí odpověděl, že musím zůstat v izolační místnosti, opravdu mi to nechtěl dovolit. Pak do toho vstoupil ten kluk a řekl: Tak to ne, na záchod může přece každý. Nakonec mě pustili," popsal jednu z bizarních situací Jančařík.

Za sedm dní mu udělali devět PCR testů, k tomu ještě každé ráno odevzdal zkumavku se slinami. „Fakt nejsem moc zastánce testování, šťourají se v nose hluboko a dlouho a je to nepříjemné. Tam byl nejprve test každý den, ale jen plivací, což není absolutně žádný problém. Jakmile nás ale zařadili mezi rizikové, měli jsme dvojnásobnou kontrolu a dělali nám i PCR testy," uvedl Jančařík.

Dvakrát ho dokonce přepadli i v osm večer. „Když jsem si udělal dechové cvičení nebo meditaci a dobře se naladil, zrovna zaklepali na dveře lidé v maskách, kteří přicházeli sdělit, že je někdo pozitivní. Ta sekunda, než spustili, co vlastně chtějí, byla hrozná. Měl jsem strach a hned zase spadl do nepříjemného psychického stavu místo toho, abych se soustředil na ping pong."

A když se Jančařík zeptal, proč chtějí další test, odpověděli: „Nevíme, dostali jsme jen příkaz."

MĚL NA VÍC

Nyní už dvojnásobný olympijský účastník se s Tokiem rozloučil ve druhém kole s Kazachem Kirillem Gerassimenkem. „Stoprocentně jsem pomýšlel na víc, protože toho kluka už jsem porazil na olympijské kvalifikaci. A hlavně jsem udělal fakt velký pokrok za rok a půl, akorát nebyly turnaje. Do Tokia jsem si nedával žádné limity, kam až můžu dojít, ale porážka mě netěší," zdůraznil Jančařík.

Duel o postup do třetího kola přitom rozehrál skvěle, nakonec ale prohrál 3:4 na sety. „Ten výkon byl dobrý, akorát jsem zapomněl, že sice vedu a dělám všechno správně, ale že to nestačí. Ten kluk tam fakt vytáhl míček i ze země, i kdyby pomalu zavřel oči, spadlo by mu to na stůl. A v tom přichází hráčský moment, kdy musím něco změnit. To tam ale nebylo, soustředil jsem se jen, abych byl fit. Zapomněl jsem prostě na pouliční boj, ve kterém nejsou pravidla," zmínil.

V utkání ho doběhly právě psychicky náročné dny. „Prvně jsem myslel, že mě to nijak neovlivnilo, ale třeba při tom nástupu do sedmého setu jsem cítil, že je všechno špatně. Dlouho jsem necítil, že vlastně nevím, jak ho porazit. Byl jsem slabý a v tom momentu všechno spadlo, i fyzička," poznamenal.

Přesto všechno se už těší do Paříže, kde se budou konat olympijské hry v roce 2024. „Olympiádu prostě miluju a z Japonska jsem odjel s tím, že jsem si tohle měl prožít. Bylo to nepříjemné, ale jako jeden z mých úspěchů beru, že jsem zůstal zdravý. Psychika je totiž s fyzickým tělem dost spojená a všechno se na něm hned projeví, mám fakt radost, že jsem to zvládl a neonemocněl," dodal Jančařík.