Historie kočárků se začala psát v polovině 18. století, kdy první kočárek v roce 1733 vynalezl zahradní architekt William Kent. Vypadal ale jinak, než jak známe kočárky dnes. Byl navržený pro pobavení malého vévody z Devonshire, místo držadla měl opratě a chlapce v něm tahala koza.
Kočárky se od té doby staly módní záležitostí mezi šlechtou v Evropě, zaznamenaly velký úspěch. V té době to byly ještě v podstatě luxusní zdobené zmenšeniny kočárů tažených koňmi. A taky nebyly určeny pro každého, protože dovolit si je mohly jen bohatší rodiny. Na konci 18. století už opratě nahradila držadla, aby mohli kočárek tlačit rodiče nebo chůva. Několik takových exemplářů si pořídila v roce 1840 dokonce královna Viktorie, čímž kočárky silně zpopularizovala. Tehdejší kočárek měl tříkolový podvozek a proutěnou korbičku s malou stříškou. Děti vždy seděly po směru jízdy.
Podívejte se, jak to vypadalo na srazu historických kočárků:
Důležitým datem v historii kočárků byl také rok 1889. Vynálezce William H. Richardson z Baltimoru si tehdy nechal patentovat polohovatelný kočárek, v němž mohlo dítě poprvé sedět čelem k matce. Pro zvýšení bezpečnosti se snížil podvozek a zavedly se nožní brzdy, aby kočárky s dětmi neujížděly.
Koncem 19. století byl vyroben také nový typ kočárku na vysokém podvozku. A již tyto nejstarší vysoké kočárky se vyráběly nejen na dřevěných loukoťových kolech, ale též kolech kovových, s drátěným výpletem a pryžovou obručí a s pružným ocelovým podvozkem.
V čem jezdili naši předci?
A jaké byly oblíbené typy kočárků u nás v minulém století? Bezesporu mezi ně patřily dřevěné trakářky, jedny z typů sportovního kočárku. Typické pro ně jsou dvě velká kola s drátěným výpletem a čtyři opěrné nohy, z nichž přední bývaly později navíc opatřené malými kolečky pro lepší manipulaci s kočárkem. Běžně se užívaly až do 20. let 20. století.
Za zmínku stojí také promenádky. Ty patřily k nejhonosnějším kočárkům, byly krásně zdobeny množstvím volánků a krajkou. Měly však jednu nevýhodu - rodiče je rádi využívali též jako interiérovou kolébku, ovšem s kočárkem si z procházek do domácnosti přinášeli také špínu a prach z ulice, což se nelíbilo dětským lékařům.
Starší generace si vzpomenou na kočárky označované jako kukaň. Tento typ kočárku s nesklopnou zasouvací střechou se poprvé objevil již ve 30. letech 20. století, oblíbený byl ale také v poválečné době. Běžné kukaně maminky používaly až do 50. let minulého století. Nejstarší kukaně se vyplétaly z proutí, za 2. světové války z papírových provázků nebo slámy. Od 50. let pak z PVC bužírky. U nás je vyráběla česká firma Liberta.
Technická vylepšení
V polovině 30. let 20. století se objevil na scéně také nový typ odlehčeného kočárku s koženkou napnutou v kovovém rámu. Navíc byl skládací a zaneprázdněné maminky také ocenily jeho snadnou údržbu. Tyto kočárky, označované jako prošívané, měly korby obdélníkového tvaru, s postupem času se však zaoblovaly.
Víte čemu se říkalo osmipérák? Dalšímu oblíbenému typu kočárku, který dětem v době před druhou světovou válkou přinesl pohodlí díky proslulému bočnímu pérování pomocí osmi pružin.
A když jsme u odpružení… V sedmdesátých letech minulého století se výrobci vrátili ke kočárkům s vysokými koly a řemínkovým odpružením. V té době se vyráběly kočárky v pestrých barvách a korbička se dala oddělit od podvozku. Rozmach zaznamenaly také takzvané „dvojkombinace“ – ty umožňovaly udělat pro větší děti z klasického kočárku sportovní verzi.
