Kliknutím zvětšíteVybaví se vám vzpomínky, když sledujete mistrovství světa?
Vybaví se nám jakákoli sportovní akce, kterou jsme viděli, i co je kolem sportoviště. Konkrétně třeba tenisový stadion je vedle pošty, kam jsme si jezdívali pro všechno, protože na Kataru nejsou schránky, člověk musel mít box a tam si chodil poštu vybírat. Za nás bylo asi osm fotbalových celků po Kataru, v Dauhá hrály snad čtyři na takových normálních stadionech. Snad kromě Al Saddu, kterému vycházely z tribun takové prosklené válce, které v noci svítily modře a zeleně. Na fotbalovou ligu nechodilo moc lidí.
Fotbal tam nebyl tak populární?
Právě že je tam absolutně nejoblíbenější sport a nejpreferovanější. Na Kataru hrají svou ligu, pohár, potom mají Emír Cup a hrají Gulf Cup, kde se spolu střetávají země nejbližšího okolí, Bahrajn, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Omán, pokaždé se hraje v jiné zemi.
Užívají si podle vás Katařané světový šampionát?
Nevím, jak je to teď, ale když jsme tam byli, konala se tam spousta jiných mezinárodních akcí, jenže místní Katařané na sport moc nechodili, spíš cizinci se chodili dívat na soutěže, Katařanů málo.
Taky jste chodili?
Ano, za nás byl navíc veškerý mezinárodní sport grátis, jezdila se tam motocyklová Grand Prix nebo Boss GP s bývalými piloty formule 1, na golfu jsme viděli Ernieho Else či Phila Mickelsona, na tenisu Martinu Navrátilovou, Martinu Hingisovou, tehdy tam hrál Bohdan Ulihrach, pořádali tam akce ve squashi, stolním tenisu, atletice. Tehdy Katar získal pořadatelství Asijských her na rok 2006 podobným způsobem asi jako fotbal. Úplné podhoubí neznám, ale tenkrát se povídalo něco podobného jako teď. Získali pořadatelství, aniž měli některá sportoviště pro pořádání Asijských her, kupříkladu velodrom, takže místo dráhové cyklistky tam dali horská kola.
Když se mluví o korupci ve spojení s pořadatelstvím fotbalového mistrovství světa, nedivíte se?
Vůbec. Když jsem se dozvěděl, že Katar vyhrál pořadatelství fotbalu, dost jsem se divil, protože to není země s vhodným podnebím na velký turnaj, který se většinou odehrává v létě. Poznali jsme, že Katar má prostředky, aby získal nejen fotbal, ale věřím, že je schopný se ucházet o olympijské hry. Neříkám podobným způsobem, ale rozhodně jsou schopní je uspořádat. Najmou si agenturu, která to umí a vše zaplatí.
Hodně se mluví o vykořisťování dělníků, porušování lidských práv, dokonce o jejich úmrtích při stavbách stadionů. Co si tom myslíte?
Nebudeme si nic nalhávat, šlo o jasné vykořisťování. Za nás tam rekrutovali na stavby Nepálce, Srílančany, Indonésany, Filipínce. To jsou lidi, kteří třeba žijí v průměrné roční teplotě třináct stupňů, ale odvezou je do emirátu, který má průměrnou roční teplotu třicet stupňů. Už to je nenormální. Tenkrát se Katar začal extrémně rozrůstat, stavěly s tam mrakodrapy na Corniche, West Bay se zastavěla. Za nás tam bylo deset baráků, dnes se tam ztratíme, postavila se nová města. Na Losailu naproti okruhu vyrostlo nové město, postavili překrásnou halu na házenou, nový fotbalový stadion.
Vídali jste tam dělníky?
Když se začalo oteplovat, jezdívali jsme na cyklistické tréninky hodně brzy ráno, sraz byl za tmy a vyjížděli jsme, když svítalo, protože od poloviny dubna tam bylo už v osm hodin velké vedro, na slunci pětatřicet stupňů. V tu dobu rozváželi dělníky po stavbách ve školních amerických autobusech, každý měl na okénku trapný větráček a šátek, byli úplně zabalení, protože celý den dělali ve vedru a v prachu. V Kataru je trochu písku a veškeré podloží z kamene, takže celý den jsme slyšeli, jak mlátí do země a rozbíjejí šutr. Začali takhle brzy ráno a končili až při západu slunce, což je v Kataru asi ve čtyři hodiny.
Kde tam žijí?
Jednou jsme se jeli podívat do industriálního areálu, kde měli obrovské ubytovny o pěti šesti patrech bez oken, jen díry, bez klimatizace. Podle našeho odhadu tam byl na patnáct set lidí jeden záchod a jedna koupelna. Kus od ubytovny byly dva zastřešené trhy, jeden na ovoce a druhý na ryby. Večer odpadky z masa, co se zkazilo, stejně jako ovoce a zeleninu, vyhazovali do kontejnerů. Viděli jsme, jak tam dělníci z těch baráků chodili a nabírali si jídlo, které si na otočeném sudu pekli. Už jsme tam nebyli pět let, věřím, že se to zlepšilo, ale za nás se tam stavěly mrakodrapy a bylo takřka na denním pořádku, že tam dělníci omdlévali a padali dolů. V průměru jeden dělník denně tam podle mého názoru umřel.
Myslíte si, že dělníci tuší, co je v Kataru čeká?
Říkalo se, že ví, do čeho jdou, ale to neví. Mají pocit, jako měli možná kdysi emigranti. Myslí, že si polepší, což může vyjít, ale taky nemusí. Není to tak, že někdo jede do Kataru a najde si práci. Na Srí Lance nebo v Nepálu jsou rekrutační agentury, které mají kontakt na stavební firmy v Kataru a lidé jim musí zaplatit, aby člen rodiny mohl pracovat v Kataru. Třeba prodají pozemek, nějak se uskromní a dají dohromady peníze, aby zaplatili agentuře, že ho tam odveze. To nemusí být zedník, třeba jen pastevec, který v Kataru přijde před komisi, kde mu odeberou krev a otisky prstů, pokud je vše v pořádku, hned ho zařadí do procesu. Jde stavět mrakodrap, školu nebo fotbalový stadion, což v životě nedělal. V Kataru vše stavěli cizinci.
Ale všichni se tam nemají tak špatně, že?
Panuje tam velký rozdíl mezi národnostmi. Byl jsem v platové třídě s Poláky, Rusy, Rumuny, nad námi byly Spojené státy americké, Kanada, Velká Británie, Francie, Německo, Belgie, až daleko za námi Indové, Nepálci a podobně, což byli fakt chudáci. Dělníci tam vydělají málo peněz a ještě museli posílat většinu domů. Za dva rialy, tenkrát čtrnáct korun, si kupovali žlutou kari omáčku a k tomu jeden chleba, což bylo jejich jídlo. Na stavbu si nosili bandasku s vodou a pytlík s jídlem na celý den. Většinu peněz posílali rodině a sami si nechali jen to nejnutnější k přežití.
To je tam normální?
Je hrozné, že to řeknu, ale v jejich světě je vykořisťování normální. Tenhle svět má sluhy, každá firma má někoho, kdo přinese vodu, čaj, kafe, každá katarská rodina má řidiče, možná i dva, kteří sedí venku u baráku celý den na plechovce od voleje pod stříškou vedle Land Cruiseru. Rodina chce po obědě nakupovat, tak sednou do auta a odveze je. Tam je to tak zařízené a nepřekvapuje mě, že tam při stavbách nějakým způsobem vykořisťují lidi. Neřešila se tam bezpečnost práce, pitný režim se nedodržoval, dělníci nemohli nic.
Jsou vlastníky zaměstnavatelů?
Ano, jsou jejich majetkem. Když chtěl tehdy někdo odjet z Kataru a nechtěl to jejich sponzor, jak se jim říká, tak neodjel. Může si koupit letenku, ale potřebuje kouzelný papír nazývaný exit permit, což je souhlas zaměstnavatele. Tenkrát v Kataru zkrachovala stavební firma a dělníci chtěli odletět domů, ale většina z nich neměla peníze na letenky. Mají ve smlouvě, že jim zaměstnavatel zaplatí letenku tam a někdy zpět, až skončí kontrakt. Jenže ti dělníci neměli exit permit ani peníze na letenku a snad rok bivakovali na letišti, než se to vyřešilo. Celé Dauhá jim vozilo jídlo a pití.
Měli dělníci nějaké volno?
V muslimském světe je víkend pátek a sobota, takže v pátek měli volno a to jich bylo plné Dauhá, přitom čistí, ve vyžehlené košili. Žili tam bez žen a v obchoďáku se stalo, že si třeba sáhli na manželku nebo dceru.
Ještě to v Kataru poznáváte?
Vůbec. Když jsme tam byli v roce 2015, ještě to šlo, staré Dauhá existovalo, ale už se vše chystalo na mistrovství světa ve fotbale, opravoval se nejstarší stadion Chalífa, kde se odbývaly Asijské hry, vše se dotvářelo do dnešní podoby, hodně tam investovali do mrakodrapů jako sídel firem. Byl stavební boom, postavila se Perla Kataru, umělý poloostrov se stovkami tisíc bytů. Když jsme tam jeli na mistrovství světa v cyklistice v roce 2016, už tam vznikla spousta mimoúrovňových silnic. V místech, kde bývala planina, stála hotová města. Tam už jsem se v autě neorientoval, musel jsme používat navigaci. Bydleli jsme tehdy v domě kousek od zálivu Corniche, dost strategické místo u centra, na všechny strany blízko vedle staré požární stanice, ale celá čtvrť už je zbouraná. Srovnali ji se zemí, je tam park a stanice metra. Změnilo se celé Dauhá.
Vše ustoupilo fotbalu?
I sport. Tam je podporovaný z olympijského výboru a pár sponzory, ale po přidělení mistrovství světa stáhli dotace z jiných federací a vrazili je do fotbalu. Už tenkrát mi to říkal šéf cyklistické federace, bratranec tehdejšího emíra, že bude špatná doba, zrušili závod Okolo Kataru můžu a žen, spoustu mezinárodních akcí, aby stáhli peníze do fotbalu.
Rádi se do Kataru vracíte?
Ano, je to srdcovka, dá se říct, že je to náš druhý domov. Strávili jsme tam příjemný čas. Člověk zapomene na to, co nás štvalo, jako nedochvilnost, už tenkrát velmi silný provoz. Na dodržování předpisů moc nedají, řídí tam Indové nebo Pákistánci a musíte odhadovat, kam chtějí odbočit. Tenkrát byl celý Katar řešený obrovskou sítí kruhových objezdů, semafory byly v menšině, dnes je dali i na kruhové objezdy. Deset minut čekáte ve frontě, ale pak se jede, mají to vychytané. Určitě se tam ještě podívám.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
