Patera kapitánoval národnímu týmu víckrát. Obrážel akce evropské tour, to byla jeho parketa. Míval i třicet přípravných duelů za rok. Jenže když přijely hvězdy z NHL, obvykle trenéři nechali céčko přešít na jejich dres.

Nejčastěji dostával céčko Robert Reichel, skvělý vůdce mužstva, který si kolektiv „nachystal“ už na zlatém šampionátu ve Vídni. Na MS reprezentoval velmi často, jenže v roce 1999 ho New York Islanders vyměnili do Phoenixu a Albyho čekaly místo šampionátu boje ve Stanley Cupu.

Seriál DeníkuSeriál DeníkuZdroj: DeníkTrenér Ivan Hlinka rozhodl, že kapitánem bude Pavel Patera. Měl vůdčí schopnosti, tým za ním šel, sportovní formu předtím ukázal ziskem titulu se Vsetínem.

V Norsku ale nebylo vše růžové a českému týmu musel pomoci i tehdejší hrací plán šampionátu. Zatímco třeba na MS 2002 nebo 2004 Češi suverénně procházeli turnajem a jediná prohra je stála naději na medaili, na severu Evropy jim nevadily v rozhodující fázi turnaje ani prohry tři.

Paterova družina propadla ve čtvrtfinálové skupině, výplach 1:6 od Rusů byl nečekaný a o to horší, že prakticky bral naději na úspěch.

Čechy zachránili „slovenskí bratia“. Rusy šokovali remízou 2:2, přitom jim už o nic nešlo. Český výběr se postaral o zbytek, po parádním výkonu zdolal tehdy nabitou sestavu Švédska 2:0.

Hlavní star utkání proti Alfredssonovi, Nylanderovi nebo bratrům Sedinům byl Paterův velký kamarád z Kladna, brankář Milan Hnilička. Chytal v životní formě.

Výsledkové vlny českého týmu však pokračovaly. V semifinále tým podlehl Kanadě 1:2 a v odvetě musel zabrat. Povedlo se. I díky Paterově gólovému příspěvku, za výhrou 6:4 však stál zejména budějovický pracant Radek Dvořák, dával dvě branky.

Obě mužstva vyhrála po jednom zápase, a tak o finalistovi musel rozhodnout penaltový rozstřel. Patřil mezi nejdramatičtější v historii. První čtyři exekutoři byli úspěšní.

„Nebývá obvyklé, abyste dostali z prvních dvou nájezdů gól, proto jsme zkusili změnu,“ vysvětlil po utkání Hlinka, proč poté vyndal z brány Hniličku a nahradil ho Romanem Čechmánkem. Ten sice na úvod dostal také gól, ale pak už klec uzamkl a Jaroslav Špaček rozhodl. Po ledě pak jízdou v sedě předvedl pádlujícího vodáka, který peřejemi divoké kanadské řeky proplul až k finskému jezeru. Právě Finové totiž čekali na českou partu ve finále.

Opět se hrálo na dva zápasy, ale situace se tentokrát prohodila. Paterovi a spol. vyšlo první utkání, Finům pro změnu odveta. V jejím závěru Češi takticky zvolnili, za stavu 1:4 se už nikam nehnali, naopak v prodloužení kopli do koní. Roman Šimíček katapultoval přihrávkou Jana Hlaváče a tehdy třetí nejmladší hráč výběru překonal brankáře Kiprusoffa.

Mimochodem bylo to jedno ze dvou velkých finále Paterovy kariéry, v němž se nepodílel asistencí na rozhodujícím gólu. Ve Vídni 1996 totiž připravil rozhodnutí Martinu Procházkovi, v Naganu 1998 vyhrál buly na Petra Svobodu a v Hannoveru 2001 vyslal pro zlomovou branku Davida Moravce. Asistoval rovněž ve finálovém duelu v Petrohradu 2000.

Na všech těchto akcích musel Pavel Patera počkat, až se k němu vítězná trofej dostane, v Oslu si ho ale z rukou šéfa LIHG René Fasela převzal jako první. Dokonce ani nedoposlouchal jeho slova, tehdy lehce zmatený švýcarský zubař totiž mluvil o triumfu Československa, a že se těší na jeho obhajobu za rok v Leningradu.

Patera si z toho nic nedělal, jeho i spoluhráče čekala velkolepá oslava. Na pražském letišti byli hráči už hodně unavení a asi nejvíc kouč Ivan Hlinka. Nadšený hokejový národ jim ale společenskou únavu moc rád odpustil. 

Patera je čtyřnásobným mistrem světa, navrch přidal triumf z Nagana. Kariéru ukončil v roce 2015 a vsadil na trénování – přes dorost PZ Kladno se stal hlavním koučem Rytířů. V současnosti působí Patera jako trenér Mladé Boleslavi.