Začneme od dob dávno minulých, kdy existovalo i v Evropě něco jako kanibalismus. Překvapuje vás to? Taktéž jsem téměř nevěřil skutečnosti. Když zemřel na válečné výpravě voják nebo vojevůdce, vyvstala otázka, co s jeho tělem. A prostě z něj udělali polévku. I když se nám to bude zdát nelidské, pro vojsko to bylo vcelku logické a pochopitelné využití potravinových zdrojů. Armáda mnohdy čítala tisíce vojáků.

A uživit je, nebylo jednoduché. Vždy mě také kromě stravy zajímalo, jak taková velká armáda používala toalety, především čím si s prominutím vytírali zadek, když ještě neexistoval toaletní papír. Odpověď na otázku jsem získal až při jedné návštěvě hradu Pernštejn, kde provází člověk, který se středověku a válkám dlouhodobě věnuje. Docela mě šokoval. Nicméně jde o velmi zvláštní, ale účelné řešení. Vojáci totiž chovali kočky a věřte, nevěřte používali především koťata místo toaletního papíru. Koťata se totiž sama takříkajíc recyklovala. Zajímavé také je, že na panstvích u nás a v celé Evropě se používal k této hygieně sušený mech.

Vraťme se ale zpět k jídlu. I když je to po předchozích řádcích možná trochu morbidní, je to přesto hlavním tématem dnešního dílu seriálu. Velmi zajímavá byla například stará římská kuchyně. Tam se jedli masité pokrmy, až byly trochu zapáchající. Pro Římany to byla ovšem největší lahůdka. V dnešní době bychom se asi k těmto zvykům nevrátili. Dalším takovým neobvyklým příkladem je také třeba vznik tvrdého alkoholu. Prameny jeho vzniku jsou spojeny s Čínou. Údajně Číňané vyhazovali nepotřebné ovoce na zasněžené kopce hor. No, a zatímco ovoce zkvasilo, zůstal po něm alkohol. Svérázný způsob přípravy, ale zcela jistě jim chutnal jako nám dnes, v době moderních palíren.

Jak to bylo v našem regionu

Dříve, než se pustíme do receptů, měli bychom si říci něco o tom, co se vlastně jedlo a pilo u nás. Tak například pivo, náš národní nápoj. Pivovary a hospůdky, kde se pivo nalévalo, jsou známy již v 15. století. Mnoho z nich zaniklo a získat informace o jejich existenci je téměř nemožné. Snad světlou výjimkou je pivovar v Kostelci, na jehož minulost jsem narazil při práci na jedné z mých publikací. Stával někde v místech pod zámečkem a patrně sloužil vrchnosti. Doba jeho vzniku a zániku ovšem není doložitelná a také pamětníci v okolí žijící si na něj vůbec nevzpomínají.

Je docela možné, že kostelecký příklad není vyjímkou a že se takové menší pivovary nacházely po celém regionu. Dlužno dodat, že na tehdejším pivu byste si moc nepochutnali. Sice jsem jej osobně nepil, ale dle postupu výroby a druhů použitých surovin mohu zodpovědně říci, že jsem rád za to naše pivo dnešní. Popisovat výrobu piva ve středověku ovšem není cílem tohoto dílu. Určitě se k danému tématu v některém z dalších dílů vrátíme.

Mnohem důležitější než pivo bylo samozřejmě jídlo. Náš region měl výhodu v tom, že je zde příznivé klima a tedy i dobré sklizně, především obilovin. Po sklizni se pak obilniny vezly do mlýna, kde se mletím stala ze sklizených surovin mouka. V celém regionu bylo mlýnů bezpočet. Některé vodní, jiné větrné. Mlýny byly pro naše předky velmi důležité a mnoho mlynářů si díky své činnosti získalo velké jmění.

Dokonce i zemanové, tedy nižší šlechta, si mnohokrát pomáhali k lepšímu životu díky tomu, že vlastnili mlýn. Z umleté mouky se pekly většinou placky, možná trochu podobné dnešnímu chlebu. Jedlo se hodně ovoce a zeleniny, maso bylo na jídelní tabuli jen výjimečně. Vařily se především výživné polévky. Panstvo mělo samozřejmě v denním menu masa mnohem více. Co ale možná překvapí, je skutečnost, že kromě zvěřiny se jedly hodně ryby. V regionu bylo mnoho rybníků a rybníčků, kde se ryby chovaly. Škoda jen, že většina z nich dávno zanikla. Především tak tomu bylo na Hodonínsku, Dubňansku, Ratiškovicku, Miloticku a také v dalších oblastech regionu. Chovali se převážně kapři, štiky a úhoři.

Výrazná změna potravy našich předků se stala po Kulumbově objevné cestě do Ameriky roku 1492, kdy přišly na řadu mimo jiné také brambory. Zařazení brambor do stálého jídelníčku ale předcházela docela zajímavá patálie. Lidé na novou plodinu nebyli připraveni, a tak se mnohokrát stalo, že místo brambor snědli zelené bobulky nad zemí, které jsou ovšem jedovaté. Mnoho vesničanů díky nedostatku informací o nové plodině tak přišlo o život. V dnešní době jsou právě brambory základem našich jídelníčků. Bez kmenů žijících v Americe, které je zušlechtily, bychom byli bez hranolek, bramborové kaše, chipsů a dalších lahůdek, které máme tak rádi. Strašná představa.

Teď o receptech

Abyste si udělali skutečnou představu o takové středověké kuchařce a kuchyni, seznámím vás s několika konkrétními jídly. Podklady následujících řádků pocházejí až z roku 1535 a pro kouzlo tehdejší doby je ponechám v původní verzi. Tak snad třeba něco vyzkoušíte. Vzpomeneme jen některá z klasických jídel středověké kuchyně. Tedy v dobách minulých byste si mohli dát například: hlavy skládané srní, neb telecí, nebo veveřice, paznechty nedvědí, hovězí pečeni po uhersku, ptáky s hořčicí, kuřata pečená s rajží neb s jahlami, bobrový ocas, kaprové klobásy, hrušky nadívané, mandlový sýr, kaše ze srních hlav, kaše z telecích hlav na studeno a mnohé další.

Vybral jsem si pro vás na ukázku jeden konkrétní recept, a to na přípravu ptáků s hruškami, neb jablky.

Takto dělati máš. Vezmi ptáky čisté, oškubané, vykuchaj je i vezmi jablek, neb hrušek, oblup je a zsekaj je dobře a čistě dobře. Vezmi kus slanin a vejce tvrdé dvě nebo tři a petružele a řeckého vína, zsekej vše spolu, směs to a nadívej ty ptáky, a když naděješ, strkaj je na čistý rožeň, zaflekuj je, aby to z nich nevyšlo, a když se upekú, vezmi čisté smetany sladké, zvař je a kořením políž ty ptáky.

Recept je to vskutku zajímavý. V žádných novodobých kuchařkách jsem na něj nenarazil. Jelikož vařím rád, jistě jej někdy vyzkouším. Zkuste jej i vy, pokud chcete vědět, co jedli naši předkové. K vaření a receptům se v seriálu báje a pověsti regionu jistě vrátíme. V dalším díle se ale podíváme na osud dalšího významného šlechtice regionu, Filipa ze Zástřizl.

MICHAL BAŠČAN