Mimochodem, při sčítání lidu před deseti lety vyvolal pozdvižení zhruba poloviční pokles počtu věřících hlásících se k náboženskému vyznání. Právě otevřený a tolerantní přístup může být cestou, jak pokles zmírnit.

Velikonoce sice neprovází tak obrovská marketingová vlna jako Vánoce omotané dárkovou mašlí, ale i nevěřícímu kladou klíčovou životní otázku: Jak a co je schopný obětovat pro blaho svých blízkých a společnosti, která je chtě nechtě budoucností právě oněch blízkých? Nad odpovědí lze samozřejmě mávnout rukou, nebo si na ni naopak, až budou všichni spát a člověk získá chvíli pro sebe, zkusit upřímně odpovědět.

Jsou před námi náboženské svátky, které jsme si jako sekulární stát tak nějak přizpůsobili k obrazu svému. Za běžné situace se mnohde nemírně pije, zvláště, když se svátkem stal i Velký pátek. A tak využijme ještě jednu větu z onoho rozhovoru zmíněného v úvodu textu. Byl to vlastně vzkaz, jenž celé to povídání podtrhl.

„Pijte jako dobytek, protože ten ví, kdy má dost.“