Na reakce části obyvatel striktně odmítajících očkování (každého volba) lze nahlížet z mnoha úhlů. Jedním z nich je například zakořeněná nedůvěra v lidi „tam nahoře“, kterou někteří politici těžící z rozdělenosti společnosti s oblibou takzvaně přikuřují s tím, že jim z toho něco kápne. Věta, že všichni lžou, je přece stručná, rychlá a brnká na strunu tolik rozšířené životní naštvanosti.

Pakliže je přesvědčení, že do sebe při očkování nechci vpravit „jakýsi nevyzkoušený jed“, opravdové, je na místě očekávat i navazující kroky: odložení krabičky cigaret, vyškrtnutí alkoholu (zvláště tvrdého) a o nelegálních drogách není ani třeba mluvit. Statistiky spotřeby v době koronaviru tomu ale nenapovídají.

Třeba s tím pomůže únor, v němž už léta běží kampaň za měsíční vysazení alkoholu. Výzva známá jako Suchý únor má při přemáhání sebe samého, kromě tělu prospěšné abstinence, i další výhodu: tenhle měsíc je nejkratší.