Pozitiva toho, že meziroční nárůst cen těchto rekreačních objektů činil asi čtvrtinu, přivítají zřejmě současní majitelé, realitní makléři i vlastníci parcel, na kterých se budou moci nové chaty postavit. Negativněji uvidí problematiku ti, co si nasadí ekologicky kritické brýle. Zaostří na nebezpečí rozšiřování chatových osad na úkor nezastavěných částí blízké zelené přírody. Nejen to. Jak dokládají příklady z loňského i letošního covidového roku, prodlužovala se a prodlužuje se doba chataři strávená v jejich víkendovém domově. Souvisí s tím i jejich zvýšená produkce odpadu. Navíc na to paradoxně doplácejí obce, v jejichž katastru chatové oblasti jsou.

Poplatek za svoz odpadu bývá často vázaný u klasického rodinného či bytového domu na trvalé bydliště obyvatele. U chaty to ale bývá jen na vlastníka daného rekreačního objektu. Ten bývá často jen jeden, přitom na jeho chatu jezdívá celá rodina. Do toho přišel stát, tentokrát v dobré víře, s novým zákonem o odpadech, díky kterému se budou obcím zřejmě postupně zvyšovat poplatky za skládkování odpadu. Tedy i toho odpadu, který vytváří chataři. Jeho skládkování bude muset někdo zaplatit. To ale budou ve stále větší míře obce, v nichž se chataří. Vedením těchto obcí tak nezbude nic jiného, než co nejrychleji zavést „chytré“ systémy pro zvážení a třídění odpadu pro každou stavbu.