V každém ročním období si milovníci vína otvírají láhev oblíbeného nápojea vychutnávají si jej na jazyku. Za výsledným produktem je množství práce a sami vinaři do poslední chvíle nevědí, jaký výsledek mohou očekávat. Ti zkušení neustále opakují, že úroda se počítá, až když jsou všechny hrozny ve sklepě. Do té doby se může stát cokoliv a i nadějný ročník může nakonec dopadnout bídně.

Stále více do kvality hroznů a následně i vína promlouvá počasí. V minulých letech vinnou révu poškozoval jarní mráz, letos si pěstitelé stěžovali, že jim vinohrady potloukly kroupy, na Podluží keře zase zpustošilo tornádo. A nyní se vinaři obávají pokračujících dešťů, po nichž hrozí popraskání hroznů a případné šíření plísní a hnilob. V tom je riziko zemědělství.

Vinaři tak mají dvě možnosti. Buď s vinařením přestat, a nebo se i přes nepřízeň počasí a jiných vlivů snažit udělat co nejlepší možné víno.

Pamatuji si, jak na jižní Moravu přijeli neznalí turisté, ukázali do vinohradu a ptali se, jestli to je to víno. Ve vinicích skutečně nerostou rovnou lahve s vínem, ale hrozny. Bohužel? Právě díky odlišnosti jednotlivých ročníků je víno tak atraktivním. Jednou má více kyselin, podruhé méně. Kdo by taky jezdil ochutnávat nápoj, který je každý rok úplně stejný, jako třeba limonáda.