Jste na dceru hrdá?
No určitě. Jedenácté místo z osmdesáti žen z celého světa je na její věk, si myslím, určitě úspěch. Z patnácti finalistek byla navíc nejmladší. Takže je to super.


Byly jste s Eliškou v kontaktu?
Byly, neustále. Eliška nám vlastně volala ještě v noci, o čtvrt na pět našeho času, kdy zjistila, že je v patnáctce. Pak jsme spolu ještě mluvily po skončení finále. Takže jsme byly pořád v kontaktu.


Jak takový úspěch vnímá sama Eliška?

Eliška, si myslím, že to bere výborně. I když první reakce byla: „Jé, mami, ještě jedno místo a mohla jsem být v desítce,“ to je jasné. Ale jinak si myslím, že je spokojená.


Zřejmě si i oddechla, že má soutěž za sebou. Určitě byla hodně náročná?
Už ano. Říkala, že chodí všude se šerpou a nemají ani svobodu. Je to opravdu náročné.


S kým si ve Vietnamu nejvíce rozuměla?
Měla tam kamarádku z Belgie. S tou byly ve skupince. Pak taky ze Slovenska. Eliška to vnímala tak, že Belgičanka byla z blondýn nejhezčí. Bohužel se nedostala ani do finále. Takže to jí bylo líto.


Na co Eliška sázela?
Na přirozenost. Říkala, že ze sebe nebude dělat nic, co není. Že je stejná, jako byla tady ve finále soutěže. Měla už od počátku pocit, že některé holky byly upřednostňované. Ale byl to její pohled. Typ na Venezuelanku byl ale správný.

Kdy se Eliška vrátí domů?
Teď odlétá do Bangkoku a poté má pracovní povinnosti v Praze.