Zájemci o životní osudy hodonínského rodáka Tomáše Masaryka se záhy setkávají i s portréty jeho otce Josefa a matky Terezie, provedenými malířem Hanušem Schwaigerem. Kdo byl tento osobitý umělec, dnes v širší veřejnosti nepříliš známý, který dokonale vystihl jak zemitost Josefa Masaryka, čeledína a člověka spjatého s půdou, tak i jeho ženu Terezii Kropáčkovou, pečlivou a starostlivou „hlavu“ rodiny Masaryků?

Akademický malíř Hanuš Schwaiger se narodil 28. června 1854 v Jindřichově Hradci v rodině velmi bohatého židovského obchodníka se železářským zbožím a majitele nemovitostí. Přesto nejméně polovinu života zápasil s nouzí. Neměl totiž pochopení pro otcův záměr předat mu jednou majetek a živnost k dalšímu rozšiřování – a otec naopak nesouhlasil s jeho malováním a s ním spojeným uvolněným životním stylem. Oba své zásady důsledně dodržovali, zvláště poté, co mladý Hanuš namísto do vídeňské obchodní akademie začal o své vůli docházet na tamní slavnou C.k.Akademii výtvarných umění, kterou i přes materiální potíže úspěšně absolvoval. Jeho profesor Hans Makart ho nechal po absolutoriu pracovat ve svém ateliéru, když si předtím koupil do svého osobního vlastnictví jeho první seriál šesti perokreseb na populární středověký námět „Krysař“. Začínajícímu umělci tak pomohl i materiálně.

Schwaiger, malíř, grafik a ilustrátor byl nedostižný zvláště v technice akvarelu. Jeho fantazie byla nesmírná. Námětově u něho převládaly pohádky a bájné postavy, bizarní stará architektura všech minulých dob, rázovité postavy, tuláci, lidé na okraji společnosti. Ještě po roce 1901, kdy byl jmenován profesorem na pražské umělecké Akademii, proslul svými pracovními „výšlapy“ z hlavního města království. Docházel do vesnic v okolí Zbraslavi nad Vltavou, kde maloval tam usedlé cikány i jejich kočovné návštěvníky (Lipenetz, Lipany, Dolní Černošice). V letech 1889 a 1890 navštívil Slovácko na pozvání Joži Uprky. Svými názory na zachycení lidových typů na plátno přispěl svým dílem k Uprkově životní orientaci. Při své druhé návštěvě se v Hroznové Lhotě seznámil s pětadvacetiletou učitelkou Josefou Kučerovou ze Strážnice, s níž se v únoru 1891 – ve svých sedmatřiceti letech – oženil. Novomanželé se pak na čas usadili v Bystřici pod Hostýnem. Jejich vztah byl dlouhodobě šťastný. V Bystřici se novomanželé těšili přízni rodiny Laudonů, majitelů panství, kteří jim pronajali patro v myslivně na Pasekách. Jako vděk vznikl malířův freskový triptych v laudonské hřbitovní kapli.

Schwaiger jako umělec osciloval mezi romantickým historismem a realismem. Stál stranou soudobých výtvarných proudů a stojí za úvahu myšlenka, že byl předchůdcem české secese. Ve svých představách se ztotožňoval především se životem v 16. století. Vytvořil si svůj originální fantaskní svět obrů, trpaslíků, vodníků a mytologických bytostí, který vyjadřoval svébytnou realistickou metodou. Tím byl blízký přemýšlivému Masarykovi, který právě v roce 1887 zakládal politickou skupinu takzvaných „realistů“.

Oba muži se seznámili už v roce 1886. O rok později uvedl mladý malíř Masarykova syna Herberta do svého ateliéru - jako sedmiletého chlapce. Herbert, sám později akademický malíř, byl prý okouzlen a na první návštěvu Mistrova ateliéru s množstvím obrazů a rekvizit nikdy nezapomněl. T.G.Masaryk sám vlastnil nejméně devět (udává se i jedenáct) Schwaigerových obrazů. Uznávaný Mistr se svojí strážnickou chotí se stali trvalými a dobrými přáteli Masarykovy rodiny, vítáni zvláště manželkou Charlottou i dcerou Alicí.

Životní pouť Hanuše Schwaigera skončila v Praze 17.6.1912, pohřben je v Bystřici pod Hostýnem. Plodný umělec, který za sebou zanechal rozsáhlé dílo plné originality a životnosti, se dožil pouhých osmapadesáti let.

Josef Šolc