Jistý populární senátor proslul v průběhu své úspěšné politické kariéry mnoha zábavnými návrhy. Jedním z takových návrhů před časem vyzýval zákonodárce, aby odňali péči o chodníky vlastníkům přilehlých nemovitostí a přidělili ji majitelům chodníků, tedy obcím a městům. Můj tehdejší úsměv nad dalším nesmyslem z dílny povedeného žertéře ale nedávno ztuhl. Návrh zákona zakotvující popsaný úmysl do legislativy prý vláda schválila a nyní pouze hladce proteče hlasovací mašinérií poslušného parlamentu k realizaci v praxi.

V čem má připravovaný záměr jistou oprávněnost? V duchu konzervativního i liberálního chápání práva, povyšujícího nedotknutelnost soukromého majetku na téměř božský princip, mu lze stěží něco vytýkat.

Chodníky patří městům a obcím, proč by se o ně měli starat občané jen proto, že náhodou sousedí s jejich nemovitostí? Železná logika, zajisté, a přece se pokusím upozornit na jednu její slabinu: obce nejsou schopny bezezbytku tento úkol zabezpečit, je nad jejich finanční i úklidově kapacitní síly. I zde však senátorský vševěd umí poradit, obce se pojistí a až nějaká babička, brodící se závějemi nebo šoupající „o hůlčičce hnáty křivé“ po náledí dojde k úhoně, město zaplatí újmu a pojišťovna mu následně ztrátu uhradí. Spořivá města si ale mohou pomoci ještě lépe, všude rozmístí tabulky s nápisem „komunikace není v zimě udržována“, tím se zbaví veškeré zodpovědnosti za případné maléry a zůstane jen na občanovi, jak se s problémem popasuje.

A tady narážíme na jiný obecný princip, který by podle mého soudu měl být nadřazen všem rádoby filozofickým výdobytkům konzervativců a liberálů, totiž na princip obyčejné lidské solidarity, humanity a slušnosti. Ani já nezametám sníh s potěšením, ale dělám to u vědomí nezbytného konání občanské služby a plnění mezilidské morální povinnosti k spoluobčanům, koneckonců i kvůli sobě, neboť očekávám stejnou protislužbu od ostatních. Žádná úhrada od pojišťovny totiž nenahradí újmu na zdraví či životě a žádná výstražná cedule neomluví bezohlednost jedněch vůči druhým. Dovedeme-li senátorovu myšlenku do důsledků, vybudujeme společnost, v níž bude člověk člověku bezcitným robotem, nikoliv vlkem, vlci totiž v rámci smečky spolupracují!
Vykládejte to ale lidem, řídícím se heslem „o peníze jde až v první řadě, o člověka už v té poslední.“