Přesto, že ještě minulou neděli údajně odstartoval vrtulník s několika šerpy, kteří se vydali Minaříka hledat, jejich snaha horolezce najít byla marná.

„Sedmidenní pátrání týmu šerpů v oblasti ledovce bylo ukončeno. Kvůli již malé naději na nalezení Martina a značnému zhoršení počasí, tím i možnému ohrožení jejich životů,“ píše na webových stránkách Martina Minaříka jeho otec Jaroslav.

Názory na možnost Minaříkova přežití se přitom velmi různily. Ještě minulý týden viděl celou situaci Ladislav Jirásko, jednatel společnosti, která Minaříka sponzorovala, nadějně.

„Mohu říct, že už se stalo mnoho případů, kdy po týdenním pobytu v samotě pohřešovaný člověk přišel do civilizace,“ řekl Jirásko.

S tím souhlasí i předseda Českého horolezeckého svazu Zdeněk Hrubý. Podle něj byl ale Minaříkův výstup velmi náročný a nebezpečný. „Podle mých informací a podle toho, kde se Martin pohyboval, kde byl naposled viděn a kolik měl materiálu a sil, tak je velmi nepravděpodobné, že by byla ještě šance, že by Martin přežil. Podle mého názoru je ten případ už uzavřený,“ řekl Hrubý.

Minařík se vydal zdolat Annapurnu desátého dubna společně s Francouzskou Elizabeth Revolovou a Slovákem Jozefem Kopoldem. Ten však expedici po několika dnech opustil a vrátil se na Slovensko. Dvojici se podařilo dosáhnout východního předvrcholu Annapurny. Výstup na vrchol hory však museli kvůli špatnému počasí přerušit. Oba horolezci poté začali sestupovat do údolí. Cesta dolů byla ale velmi obtížná. Minaříkovi ji navíc zhoršovaly omrzlé prsty. Dvojice se poté rozdělila a Revolová se dostala do údolí sama s tím, že zajistí pro Minaříka pomoc. Následná záchranná akce nebyla úspěšná.

Podle starostky Blatničky Jaroslavy Hruškové byl Martin Minařík velice skromný člověk. „Nestál o publicitu,“ vzpomíná starostka, která horolezce viděla naposled desátého března, kdy jí zapůjčil tibetskou vlajku k vyvěšení na obecním úřadě. „Na Annapurnu se velice těšil,“ vzpomenula Hrušková.

Jedenačtyřicetiletý Martin Minařík podnikl celkem deset himalájských expedic, na kterých úspěšně zdolal sedm osmitisícovek. Vylezl na Manaslu, Kangchenjunga, Broad Peak, Shisha Pangma, za kterou získal v roce 2004 ocenění výstup roku, Cho Oju, Lhotse a Dhaulagiri. Kromě toho realizoval řadu obtížných výstupů v dalších světových velehorách: Cassinův pilíř na Mount Mc Kinley- alpským stylem, Mt. Logan – první a dosud jediný sólo přechod masivu, Aconcagua – sólo východní stěnou.

Martin Minařík byl vyznavačem alpského nebo lehkého expedičního stylu bez kyslíku a výškových nosičů. Vrcholy zdolával sám nebo v malém týmu, jako tomu bylo i při jeho posledním výstupu, kdy se rozhodl podruhé zdolat Annapurnu. Podle Zdeňka Hrubého patřil v posledních letech Minařík mezi naše nejlepší himalájské horolezce. „Jde o velkou ztrátu,“ řekl Hrubý.

VÍCE: Himalájská Annapurna byla zřejmě nad síly horolezce Minaříka