Vytrvalec Filip Sasínek se stal v běhu na dva tisíce metrů překážek nejlepším Evropanem, když dokonce útočil na český rekord. Mezi světovou elitou nakonec skončil osmý. Natálie Kolajová zase byla v běhu na osm metrů jednadvacátá.O svých zážitcích ze světového šampionátu, pocitech a plánech na další týdny a měsíce promluvili talentovaní atleti v následujícím trojrozhovoru.

Jak vůbec těžké bylo se na mistrovství Světa nominovat?

Paličková: Vzhledem k dobrému zdraví a kvalitní zimní přípravě jsem si nepřipouštěla, že bych limit nezaběhla. Snažila jsem se nad tím nepřemýšlet a přišlo to.

Kolajová: Před sezonou jsme s trenérem Antonínem Slezákem věřili tomu, že na splnění limitu pro start na mistrovství Světa mám. I když to pro mě znamenalo zlepšit se za necelý rok na osmisetmetrové trati víc než o tři a půl vteřiny. Vyšlo to a já mu děkuj, že mě pro splnění limitu kvalitně připravil a mohl do Doněcku odcestovat s námi.

Sasínek: Mistrovství Světa do sedmnácti let jsem sledoval už před dvěma lety a tehdy jsem si řekl, že bych se na tuto akci chtěl nominovat. Minulou sezonu jsem běhal kvalitní časy, a tak se ode mě asi i čekalo, že bych mohl na limity zaútočit. Ovšem zadarmo to nebylo, téměř celý rok jsem proto tvrdě trénoval, snažil jsem se dodržovat životosprávu a udržet si zdraví, protože každá i malá nemoc tělo o něco oslabí . I když to byla velké dřina, tak to rozhodně stálo zato.

Bylo pro vás mistrovství Světa hlavní událostí roku?

Paličková: Odpovím již klasickou českou hlášku. Tak určitě! (smích).

Kolajová: Ano, všechno jsme směřovali k účasti na mistrovství Světa v Doněcku.

Sasínek: Určitě ano. Na světový šampionát jsem se opravdu moc chtěl dostat. A když jsem splnil limit už na začátku sezony, tak jsem byl opravdu šťastný. Díky trenérovi Antonínu Slezákovi jsem limit nakonec splnil ve třech disciplínách, takže bych mu tímto chtěl moc poděkovat .

Jak na vás ukrajinský Doněck zapůsobil?

Paličková: Většinou velmi pozitivně.

Kolajová: Pro mě to byla první a velmi příjemná zkušenost. Organizace i zázemí bylo výborné.

Sasínek: Do Doněcku jsme přiletěli kolem jedenácti večer a na hotel jsme dorazili asi o tři čtvrtě hodiny později, takže když jsem se ráno podíval z okna, tak jsem byl velmi překvapený. U hotelu byl nádherný park, ve kterém se nacházel obrovský fotbalový stadion Šachtaru Doněck. Ale Ukrajina je stát obrovských kontrastů. Stačilo přejít dvě křižovatky a myslel jsem, že jsme v jiném městě, protože zde stály hodně staré domy. Stačilo zase ujít pár metrů a míjeli jsme prodejnu luxusních vozů. Takže obrázek o Doněcku mám takový, že v něm žijí asi hodně bohatí a taky hodně chudí lidé. Ale město jako takové mi přišlo velmi pěkné.

Co se vám na světovém šampionátu nejvíc líbilo?

Paličková: Připravenost organizátorů, krásný stadion i hotel a skvělá atmosféra

Kolajová: Atmosféra na stadionu při závodech, a potom také závěrečné ukončení mistrovství pro všechny závodníky z celého světa.

Sasínek: Atmosféra. Ta byla naprosto úžasná.

Jací byli soupeři? Prohodili jste s nimi pár slov?

Paličková: Nejsympatičtější mi byla teď již vítězka ze závodu na dvě stě metrů, Iréne Ekelundová ze Švédska. Před finále jsme prohodili pár slov a nakonec jsem jí popřála hodně štěstí a řekla, že věřím, že vyhraje.

Kolajová: Při samotných závodech mnoho času na komunikaci není, ale na hotelu, a třeba i při zmiňovaném loučení se šampionátem, se angličtině nevyhnete.

Sasínek: Před závodem jsem na hotelu potkal Američana a když jsme se bavili, tak jsme zjistili, že spolu běžíme steepla. Ale třeba když jsme se scházeli před závodem tak moc slov nepadlo, každý se spíš chtěl soustředit na závod .

Kompletní trojrozhovor najdete v pátečním vydání Hodonínského deníku.