Oproti některým jiný sportovcům jste na tom relativně dobře. Jak se můžete v současné době připravovat?

Chodím běhat a taky jezdím na kole. Vybírám si místa v přírodě, kde jsem sám, to zakázáno není. A přivezl jsem si domů veslařský trenažér, který teď mám v obýváku.

Nahradí vám trenažér přípravu na vodě?

Je to dobré měřítko vaší výkonnosti, ale třeba cit pro vodu na něm nezískáte. Kromě toho jsme se připravovali na trenažérech přes zimu, takže je do už dost monotónní. Voda mi chybí, už se na ni opravdu těším.

Musel jste kvůli pandemii hodně měnit své plány na jaro?

Zrušili nám distanční mistrovství republiky, které mělo být začátkem dubna. Podobně to nejspíš dopadne i s kontrolními závody reprezentace, celá sezona se posune minimálně o měsíc.

Zrušena byla i veslařská olympijská kvalifikace ve švýcarském Lucernu. Ta se vás neměla týkat?

Na podzim jsem měl šanci zabojovat o olympiádu, ale já se rozhodl, že dám letos přednost maturitě. Jsem mladý a na olympiádu mám ještě čas. Každopádně za čtyři roky už bych se na ni chtěl podívat, to je asi sen skoro každého sportovce.

Vaším zatím největším úspěchem je předloňský titul juniorského mistra světa na párové čtyřce. Vidíte právě na ní svoji budoucnost?

Párovku jezdím hrozně rád a vždycky si do ní rád sednu. To zlato ze šampionátu v Račicích byl úžasný zážitek. Nebylo to ovšem zadarmo, hrozně jsme se v přípravě nadřeli. Škola musela jít trochu stranou, během roku jsem dojížděl na společné tréninky do Prahy a do Račic, spolu jsme pak trénovali celé léto. Ale vyplatilo se to. Do budoucna to ještě nemám úplně vyřešené. Určitě bych chtěl zkusit i skif nebo dvojskif. Jenže tam je to ještě těžší se prosadit.

Loni jste byl jedním z nejmladších účastníků seniorského mistrovství Evropy, kde jste s podobně mladými parťáky skončili na párové čtyřce až na posledním čtrnáctém místě. Je přechod mezi dospělé ve veslování hodně složitý?

Určitě je to hrozný rozdíl, když jedou devatenáctileté kluci proti borcům, co jezdí třeba dvacet let. Není to jen o síle, ale i o technice, taktice, citu pro vodu a sveslovanosti celé posádky. Naštěstí je tady ještě mezikategorie do 23 let, která ten přechod trochu ulehčuje.

Nejlepší čeští veslaři se většinou soustředí v pražské Dukle, vy jste stále členem VK Hodonín. Nezmění se to po maturitě?

Uvidíme, přestup do profesionálního střediska v hlavě určitě mám. Na druhé straně musím říct, že v Hodoníně mám výborné podmínky k tréninku a v klubu mi ve všem vycházejí vstříc.