Jak se na Giro s odstupem několika dní díváte?

Před pěti lety šlo o moji první Grand Tour, takže jsem moc nevěděl, do čeho jdu. Teď už jsem zkušenější, ale i tak je Giro nejnáročnější ze všech velkých závodů. Absolvovat ho dá zabrat.

Z hlediska náročnosti ho stavíte i nad Tour de France?

Na Tour je sice ještě větší konkurence, ale profilově je náročnější Giro, hlavně poslední týden. Různých výšlapů a kopcovitých etap je tam víc, Tour má větší počet rovinatých etap.

Už máte něco za sebou. Snáší tělo dřinu dlouhého závodu lépe?

Jel jsem už svoji šestou Grand Tour, takže tělo už trochu navyklé je. Únava po závodě je však veliká. V pondělí jsem šel dvakrát za den spát a i další dny prospím. Tělo je vyčerpané fyzicky, ale i psychicky. Uleví se vám, že už to máte za sebou a padne na vás únava. Teď mě čeká asi čtrnáct dní, kdy netrénuji, jen se na kole vozím a vyjíždím únavu.

Kolik jste na letošním Giru zhubl?

Přesně nevím, moc často se nevážím. Na váhu jsem stoupl před startem a pak už ne. Musím však přiznat, že se cítím nejhubenější v kariéře. Aspoň mi to přijde, svaly mám nezvykle vyrýsované.

Nejlépe jste letos dokončil etapu při závěrečné časovce, kde jste dojel šestý. Šlo o váš nejlepší okamžik?

Ano, závěrečná časovka mi sedla. V etapách jsem musel hodně pracovat pro tým, což mě v některých fázích docela oddělalo.

Šanci na úspěch jste měl i v sedmnácté etapě, kdy jste se dostal do hromadného úniku, ale nakonec vám čelo ujelo a skončil jste osmnáctý. Šlo z toho vyždímat víc?

Do úniku se dostalo asi čtyřicet cyklistů a z mojí stáje jsme v něm byli jen dva. Proti ostatním, kteří v něm byli třeba ve čtyřech, jsme neměli moc šanci. Navíc jsem většinu děr z naší dvojice dojížděl já, což mě vyčerpalo a v závěru na víc nebylo.

Co říkali na Giro šéfové ze stáje Bora?

Byli velmi spokojení. Náš jezdec Lukas Pöstelbergr vyhrál první etapu, navíc jsme v ní získali i nějaké další trikoty. Na začátku jsme byli vidět a úspěchy se uklidnili. Dařilo se nám i poté, máme několik pódiových umístění. Spolupráce fungovala.

Jak se vám zamlouvaly výkony krajana Jana Hirta, který při premiéře dojel celkově dvanáctý?

Jel opravdu výborně, v kopcích byl silný. Škoda, že mu nějaký čas unikl v rovinatějších etapách. Doplácí trochu na horší tým (polský CCC – pozn. red). Kdyby měl silnější kolegy, může pomýšlet ještě výš.

Giro po napínavém závěru ovládl díky poslední časovce trochu překvapivě Nizozemec Tom Dumoulin. Čekal jste to od něj?

Před závodem určitě ne. Čekal jsem, že si to o trůn rozdají Quintana s Nibalim. Jenže pak se ukázalo, že Dumoulin je na tom výborně v kopcích a ke konci jsem už věřil jemu. Měl výhodu, že jako poslední přišla jeho silná disciplína a dalo se čekat, že vystoupá na nejvyšší stupeň.

Giro a Tour v jednom roce je vražedná kombinace. Na Staré dámě vás tak těžko uvidíme…

Ano. Kdo jede Giro, na Tour mu už pak většinou nezbývají síly. Za čtrnáct dní mě čeká závod Kolem Švýcarska a neumím si představit, že po tak náročném programu bych odjel na Tour, stejně to vidí i tým. Otázka je Vuelta, ta je však až na konci sezony a ještě se uvidí, zda se jí zúčastním.