Valachovič na lesních a písečných okruzích v okolí vacenovického stadionu po celou dobu vedl, přesto o další vítězství v kariéře bojoval až do konce. Největšího soupeře, Jiřího Němečka z Vyškova, nakonec udolal až ve strhujícím závěru. Slovenský běžec na škvárovém oválu neskutečně zrychlil a do cíle doběhl s několikametrovým náskokem. „Jsem překvapený z toho, že jsem vyhrál až díky finiši, protože já patřím mezi běžce, kteří rozhodují již během závodu. Letos jsem však měl poctivou přípravu, takže rychlost z haly mi zůstala. Asi jsem z ní dneska těžil," usmíval se v cíli Jakub Valachovič.

Ten dokázal využít i únavy soupeře. „Němeček byl nějaký zdecimovaný," všiml si Valachovič.

„Nechci soupeře hodnotit, ale podle mě měl na víc. Jinak je to kvalitní protivník, který zaběhl trojku hluboko pod devět minut," připomněl slovenský závodník.

Úspěšnému členovi týmu AC Malacky se na začátku sezony daří. Valachovič zvítězil v Hlbokém, v Hodoníně skončil zase druhý. Výbornou výkonnost potvrdil i v sobotu ve Vacenovicích, kde obhájil loňské prvenství. „Jsem velmi spokojený, užívám si to," přiznal.

Úsměvy a pohodu devětadvacetiletý závodník rozdával i na stadionu Mogulu. „Počasí bylo super. Loni taky hodně foukalo, ale vítr byl opačný. Dneska nás v závěru hnal. Mohl to být určitý bonus," pronesl Valachovič.

Nadšený z podmínek byl i Jiří Němeček, který se v obci na Hodonínsku představil vůbec poprvé. „Trať byla úžasná, taková nádherná, relaxační. Všude samý strom, zeleň," zářil zkušený běžec, který přijel do Vacenovic s početnou skupinou vyškovských závodníků.

I když nebyl po náročném tréninku v ideální formě, s únavou i se soupeři se popral dobře a při své premiéře nakonec získal stříbro. „Byl jsem z tréninku celý zatuhlý," přiznal šestý muž z mistrovství republiky v krosu.

Do víkendového závodu šel z plného tréninku i David Kákona. Hodonínský mladík, který se specializuje na pěti a desetikilometrové tratě, poprvé skončil ve Vacenovicích na bedně. „V posledním okruhu jsem to zkusil a vyšlo to. Možná jsem mohl zaútočit dřív, ale i tak jsem spokojený," řekl Kákona.

Devatenáctiletému běžci písečné a lesní okruhy rovněž svědčí. „Podmínky byly výborné. Běží se po měkkém, takže šetříme nohy. Je to podobný okruh jako máme v Hodoníně," připomněl Kákona.

Zatímco muži absolvovali tři dvoukilometrové okruhy, ženy a veteráni nad sedmdesát let zvládli čtyři tisíce metrů. Závod žen již pošesté ovládla Irena Pospíšilová. Známá vytrvalkyně, která letos hájí barvy Drnovic, se ve Vacenovicích radovala v letech 2004, 2005, 2006, 2007, 2010 a 2015. Loni sice skončila třetí, ale letos už si první příčku v klidu pohlídala. „Počasí bylo super, takže se mi běželo perfektně. V rámci tréninku jsem šla svižnějším tempem. Neměla jsem tady konkurenci, tak jsem vyhrála celkem s přehledem," prohlásila Pospíšilová.

Loni nestačila na Terezu Korvasovou a Adrianu Slaníkovou. Mladé běžkyně ale v sobotu do Vacenovic nedorazily. Cestu k dalšímu triumfu tak měla Pospíšilová umetenou. „Bylo dobře, že se běželo s chlapy, takže jsem se měla koho držet a s kým bojovat. Na druhé straně i některá mladší děvčata se těžko honí, což třeba ukázal závod v Hodoníně," řekla.

Pospíšilová zvládla čtyřkilometrovou trať za 16:41 minuty. Dlouho po ní doběhly do cíle veteránky nad pětačtyřicet let, Blažena Kocúriková s Miroslavou Hanákovou.

Čtvrtého závodu Moravsko-slovenského běžeckého poháru 2015 se zúčastnily téměř čtyři stovky nadšenců. V dětských kategoriích se představilo 232 chlapců a děvčat, na start hlavního závodu se postavilo 121 mužů a žen. Ve Vacenovicích běžely i junioři a dorostenci.

Třeba barvy hodonínského atletického klubu hájilo skoro šedesát dětí. Své naděje měly v akci i Mikulčice a Kyjov. „Jsem hodně překvapená, protože jsme opět po roce zaznamenali rekord v počtu účastníků. Těší nás hlavně zvýšený zájem rodičů a dětí. Vyšlo nám také počasí, které bylo nádherné," pronesla ředitelka závodu Eva Bařáková, které se líbí především přístup vacenovických spoluobčanů.

„Možná je to tím, že pracuji v mateřské školce, kde jsem agitovala a zburcovala polovinu rodičů," usmívala se Bařáková.

Ta si nemůže stěžovat ani na podporu od obecního úřadu a také tělovýchovné jednoty. „Uspořádat závody je finančně rok od roku náročnější, ale na druhé straně to u nás funguje a prostředky dostáváme, takže jsme rádi, že můžeme závod pořádat," dodala Bařáková.