Minulou neděli jste vyhrál první místo v soutěži physique mužů do 182 centimetrů a následně jste získal titul absolutního vítěze. Jak jste se v tu chvíli cítil?
Měl jsem ohromnou radost. Byl to můj splněný sen a navíc mě čekal ještě boj o Elite Pro Card, tedy ještě jeden souboj, tentokrát už boj s těmi nejlepšími z každé kategorie. Ten se mi rovněž podařilo vyhrát a tomu jsem snad uvěřil až na zpáteční cestě na letišti. Nepopsatelný pocit, když vidíte, že se vám ty měsíce odříkaní a dřiny vyplatily.
Co to bylo za soutěž?
Jednalo se o prestižní mezinárodní soutěž Diamond Cup Malta v rámci federace IFBB. Je to vlastně velká pohárová soutěž, na které je možnost získat Elite Pro Card. Těchto soutěží je jen pár v roce a většinou jednou maximálně dvakrát do roka v několika málo zemích.
Co to pro vás ve vaší dosavadní kariéře znamená?
Je to takový splněný sen s velkým S. Asi každý závodník v IFBB o tom sní. Jsem rád, že se mi to povedlo a tím jsem si zajistil postup mezi profesionály. A tudíž i příští závody už budou jen mezi profesionály a boj o účast na světovém šampionátu.
Byl to váš první velký závod v zahraničí. Jak jste si soutěž užil?
Všechny závody si vždycky užívám. Když už dojdete na konec té dlouhé cesty a víte, že jste do přípravy dali úplně vše a nic nezanedbali, musíte si ty závody prostě užít. Vždycky to tak naštěstí mám. Trpím ty dny předtím, ale samotný den závodu už si moc užívám.
Za soutěžní formou a velkými svaly stojí hodně dřiny. Jaká byla vaše příprava?
Začal jsem už minulý rok. Vždycky nějakou dobu trvá, než se tělo dá do pořádku po závodní sezoně. A tak po té úspěšné jarní v roce 2017, kdy jsem získal titul mistra republiky ve své kategorii jsem se snažil první asi čtyři měsíce o co největší regeneraci. To ale neznamená, že jsem necvičil. Cvičil jsem stále šestkrát týdně. Poté jsem začal objemovou část, tentokráte zase jiným postupem, a to změnou stravy, respektive jiným rozložením a časováním makroživin, což se nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí.
Každou přípravu zkouším jiný postup, což mi umožní lépe poznat a hlavně lépe zhodnotit své tělo. Poté následovala asi devadesátidenní příprava na Maltu, kde jsem už najížděl na striktní dietu a na maximální soustředění se. Je to devadesát dní, kdy opravdu dodržuji jídelníček a přidávám trénink na sedmkrát týdně. Čím blíže je soutěž, tak podle formy zařazuji také kardio a ubírám na kaloriích. To znamená, že vstanu před čtvrtou hodinou ráno a jdu na kolo, nebo na pás na třicet až čtyřicet minut. Tak, abych se ve čtvrt na šest mohl věnovat prvnímu klientovi. Odpoledne si dám silový trénink. Tak nějak probíhá těch devadesát dnů, den co den. Když něco chcete, musíte tomu něco obětovat. Jinak to nejde.
Jak dlouhou cestu jste musel ujít, než jste se dostal na Diamond Cup na Maltě?
Moje cesta závodníka začala na jaře v roce 2016, kdy jsem si jen chtěl zkusit nějakou soutěž, abych věděl, o čem to je, a jestli to vlastně dokážu. Proto jsem taky oslovil mého kamaráda Tomáše Vykydala, který se soutěžení už nějakou dobu věnoval a věnuje. Řekl mi, že jdeme na to, a že by to mohlo i cinknout. Takže první závod byl na jaře 2016, a to Mistrovství Moravy a Slezska, kde jsem získal třetí místo a tím kvalifikaci na mistrovství republiky, kde jsme obsadil pátou pozici. Byla to obrovská motivace do další sezony, a to podzimní 2016, kde jsem se zúčastnil pohárových soutěží a skončil na druhém, třetím a čtvrtém místě.
Malinko smůla, do finále postupovali tři. Druhý, třetí a čtvrtý závodník měl stejně bodů. Já byl bohužel ten čtrvrtý. Ale bez prohry není vítězství. Na další den jsem však formu pře noc doladil a téměř stejné závodníky na jiné soutěži jsem porazil a vyhrál zlato. Z podzimu jsem byl ještě více namotivovaný na jaro 2017 a Mistrovství Moravy a Slezska. O bod jsem skončil na druhém místě, takže jsem musel zase doladit formu, ať není pochyb na MČR. Tentokrát už to vyšlo na sto procent a stal jsem se mistrem republiky. Pak jsem se rozhodl odpočinout a připravit se na boj o profi soutěž. No a jaro 2018 mi vyšlo hned na prvních závodech.
Věřil jste si na první místo? A s čím jste jel na Maltu?
Snažím se vidět vše reálně, a když mám pochyby, tak se zeptám. Přece jen tento sport stojí hodně peněz, a tak jsem jel na radu za Vjačeslavem Vinogradovem, což je mezinárodní rozhodčí a donedávna zastupující předseda svazu kulturistiky. Zeptal jsem se ho na názor. Slávek (Vjačeslav Vinogradov - pozn. red.) mi řekl, že rozhodně na to mám, a že mám i na to později uspět mezi profesionály. To mi stačilo a já jsem se i na základě toho rozhodl přestoupit do Target teamu. Pokud chcete být nejlepší, musíte se učit od těch nejlepších. Jsem rád této volbě, která i mně přinesla hodně nových zkušeností, jež i nadále mohu uplatňovat na svých klientech. Učíme se celý život, a i já se snažím stále zlepšovat. Ano, věřil jsem si, protože vím, že na to mám, a že do toho dám všechno, abych se co nejlépe připravil.
Je to velký rozdíl startovat v České republice a v zahraničí? V čem je to jiné?
Rozdíl v samotné přípravě ani ne. Samozřejmě ale už jde o prestižní soutěž, která stojí i mnohem větší peníze, a tak se na ni chystají i mnohem kvalitnější soupeři, kteří přemýšlejí jako já a myslí na první místa! Přece nevyhodíte desítky tisíc jen za to, že si tam jen tak stoupnete.
Splnil jste si svůj sen a stal jste se po letech tvrdé dřiny a odříkání profíkem. Prozradíte, jaké to má výhody či nevýhody?
Výhoda je určitě, že závodíte mezi profesionály, a patříte tak mezi ty nejlepší. Je to skvělý pocit soupeřit s nimi a mnohdy i proti svým vzorům. Navíc motivujete i vy samotní více lidí a to mě hodně žene vpřed, když k vám někdo vzhlíží. Mezi velkou nevýhodu patří určitě finanční náročnost samotné soutěže. Od toho se taky bude odvíjet další sezona. Pokud najdu sponzora, budu rád závodit a bojovat o účast na světovém šampionátu. Vím, že na něj mám. Kdyby se někdo našel, budu moc rád a nezklamu.
Co jste obdržel za první místo?
Každý by si řekl, že jde o prestižní závod, a tak tam budou taky nějaké větší ceny a i nějaké price money. Bohužel ne. Za výhru na Maltě jsem dostal dvě medaile, jeden pohár a jednu krásnou sošku plus Elite Profi Card. Tento sport je docela nedoceněný. Několik měsíců dřiny, pak zhruba pět až deset minut na pódiu, a když to vyjde, tak nějaká ta medaile a pohár. Každopádně pocity a zážitky jsou neskutečné a k nezaplacení. Těžce se to popisuje, ale když tam stojíte a víte, že jste to všechno vydrželi, tak je každý takový malý vítěz.
O víkendu jste se zúčastnil první profi soutěže. Jak jste se těšil?
Opět musím říct, že jsem si to moc užil a zároveň jsem byl hrozně zvědavý, jak obstojím. Přeci jenom jsem nováček mezi profesionály.
A jak jste dopadl?
Dostal jsme se do finálové šestice, respektive do TOP 5, a skončil na pátém místě.
Co to pro vás znamená?
Jsem nesmírně rád za pátou příčku. Zjištění, že jsem jako nováček hned konkurenceschopný, je pro mě obrovská motivace. Sám jsem to nečekal, navíc za mnou přišlo několik lidí - odborníků ze světa fitness a kulturistiky, a říkali, že mě viděli na bedně. To mi udělalo velkou radost, protože si těch lidí moc a moc vážím.
Co bude následovat dál ?
Vše nechávám otevřené. Pokud se mi podaří sehnat nějakého sponzora, budu moc rád a budu závodit dál a bojovat mezi profíky o účast na světovém šampionátu. Vím, že na něj mám.
