Horáková inkasovala v šesti zápasech pouze dvě branky. Oba góly měla na svědomí záložnice Myjavy Iveta Neveďalová. Ani přesné zásahy výtečné slovenské fotbalistky ve finále sobotního turnaje ovšem nemohly pokazit veselské rodačce povedený den. Bývalá házenkářka se totiž společně se zbytkem hodonínského týmu radovala ze zaslouženého triumfu. „Jsem ráda, že jsme Myjavě oplatily porážku z jejího turnaje. Vyhrát doma se cení," uvedla Lenka Horáková.

I když měla z prvního místa radost, víkendové klání nijak zvlášť neprožívala. A není se ani čemu divit, zkušená sportovkyně toho má totiž hodně za sebou. S fotbalem však začínala až v šestadvaceti letech. „Kamarádka a dlouholetá opora Slovácka Zdeňka Skupinová šla před minulou sezonou trénovat děvčata do Uherského Brodu, tak mě tam zlákala. Byla jsem tam mezi patnáctiletými holkami nejstarší. Občas se mi podařilo něco chytnout, někdy mi to zase nešlo, ale celkově to byl povedený rok," řekla Horáková, která se ještě jako gólmanka Uherského Brodu potkala i s Nesytem. „Proti Hodonínu jsem chytala pohárové utkání," vzpomíná. Kontakt s novými spoluhráčkami přišel až na letním turnaji v Dolních Věstonicích. „S týmem, ve kterém byly i holky z Nesytu, jsme to tam vyhrály a já navíc byla vyhlášena nejlepší brankářkou," uvedla Horáková. „Děvčata mi řekla, že nemají brankářku, a že je škoda, že obránkyně Lokajová musí chytat. Proto se mě zeptaly, zda bych to u nich nezkusila a já nebyla proti," pokračovala.

Teď svého rozhodnutí v žádném případě nelituje. „Jsem spokojená. Holky mě mezi sebe přijaly, tvoří dobrý kolektiv. Jsem s nimi spokojená," říká Horáková.

Spolehlivá brankářka odchytala v Nesytu po skončení podzimní části přípravné utkání proti juniorce Slovácka. Na těsné výhře 3:2 se podílela dobrým výkonem. Hráčky Hodonína, trenéry i šéfa klubu definitivně přesvědčila na halových turnajích v Uherském Brodě a v Myjavě, kde patřila k nejlepším. Svoji výkonnost potvrdila sympatická bruneta i ve sportovní hale TEZA, kde pořádajícímu Nesytu vyčapala první místo. „Už hodně lidí se mně ptalo, zda jsem chytala i v házené. Kromě jednoho finále na Slavii jsem ale v brance nikdy nestála," usmívá se Horáková.

Ve Veselí nad Moravou nastupovala po boku reprezentantek a dalších skvělých hráček. Pod slovenským trenérem Lukačínem dokonce získala stříbrnou medaili. Kvůli povolání novinářky a z nedostatku času aktivní kariéru brzy ukončila. Na tréninky občas chodila, pomáhala i v prvoligových Kunovicích, ale do nejvyšší soutěže se již nevrátila. „Házená je tvrdší a jsou v ní jiné pohyby než ve fotbale. Z něho mě bolí holeně, nárty či kolena, což v házené nebylo. Ve fotbale zase není tolik kontaktů a střetů," srovnává kolektivní sporty Horáková, která se fotbalem pouze baví. „Úroveň je jiná. Ve Veselí se hraje nejvyšší házenkářská soutěž, kdežto třeba ženský fotbal v Uherském Brodě je na svém počátku," dodala Horáková.