„V druhém poločase měl soupeř tříbrankový náskok. V posledních deseti minutách jsme ale zabojovaly. Začali jsme dorovnávat a tahat se. Takže bylo drama opravdu až do poslední vteřiny. I když nás to mrzí, jsme rádi i za tu remízu,“ přiznává jednadvacetiletá gólmanka.

Slovácký celek sice v letní přípravě Jiskru na jejím domácím turnaji přehrál, ale v neděli to měly Kunovice podstatně těžší. „Myslím si, že jsme nehrály úplně nejhůř, ale mohlo to být lepší,“ míní Žáková. „Ze začátku jsme sice vedly, ale bylo dost chyb v obraně, neproměněných šancí a ani já holkám moc nepomohla,“ kaje se mladá opora.

Hostující házenkářky se navíc na startu nové sezony musí obejít bez kouče Slováka, jenž po operaci kolena marodí a tým vede zaskakující trenér Wowra.

„Určitě nám chybí. Doufáme, že bude brzy v pořádku a opět se vrátí v plné síle,“ přeje si nejen Žáková.

Brankářka kunovických házenkářek Tereza Žáková.Brankářka kunovických házenkářek Tereza Žáková.Zdroj: archiv Terezy Žákové

I bez zkušeného kouče ale Kunovjanky bodovaly v obou letošních venkovních duelech. Žáková a spol. nejprve zvítězily v Jindřichově Hradci, teď braly bod v Otrokovicích a od začátku se drží v popředí tabulky.

„Samozřejmě bychom chtěly být v čele, proto musíme pořádně makat a neflákat to. Myslím si, že když to dodržíme mohlo by to klapnout,“ věří spolehlivá gólmanka.

Žáková se házené věnuje od roku 2007. Začínala v přípravce ve Veselí nad Moravou, kam se s rodinou přestěhovala z rodného Lipova. „Jelikož už jako malé se mi nechtělo moc běhat, tak mě šupli do branky. Zkoušeli mě i na jiné posty, ale branka se osvědčila,“ usmívá se.

Kromě handballu žádné další jiné sporty nezkoušela. „Prostě jednou to byla házená a hotovo,“ směje se.

Když byla menší, často chodila na zápasy nejvyšší soutěže a bedlivě pozorovala nejlepší české a slovenské házenkářky. Nyní má stejně jako další Veselané smůlu.

Vedení klubu totiž družstvo žen z MOL ligy před minulou sezonou odhlásilo, nyní se na Hodonínsku věnují jenom mládeži.

„Je to dost smutné. Ve Veselí byla házená vyhlášeným sportem a dalo by se říct i tradicí. Mrzí mě to,“ přiznává.

I kdyby v klubu znovu obnovily ženský tým, Žáková by se domů nejspíše nevrátila. „V Kunovicích už jsem si zvykla a s holkami si dost rozumíme,“ vysvětluje.

Jednou by se ale ráda ve společné česko-slovenské soutěži objevila. I když házenou bere spíše jako koníčka a navíc již pracuje, nejvyšší soutěž ji láká. „Sice dá občas fušku skloubit práci se sportem, ale zkusit bych si to chtěla. Kdo by ne?“ dodává na závěr.