Svěřenky trenéra Jaroslava Mikesky si tak vytvořily slibný náskok do odvety. „Hráčky Berlína mají obrovské zkušenosti, tentokrát ale zápas nemá favorita,“ popisuje dvaatřicetiletá dvojnásobná olympionička, která v minulosti dvakrát ovládla Ligu mistryň v dresu rakouského Lince.

Jak těžký úkol vás v odvetě čeká?
Velmi těžký. Doma se nám zápasy povedly a teď musíme udělat poslední krok, který je vždy nejtěžší. V prvním utkání jsme chtěly překvapit, což se skvěle povedlo. Doufám, že vybojujeme dva body potřebné k postupu do semifinále.

Před prvním střetnutím byly soupeřky v roli favoritek. Změnilo se to po domácím vítězství?
V prvním utkání byly favoritkami jednak proto, že mají všechny hráčky lépe postavené ve světovém žebříčku a taky z toho důvodu, že Ligu mistrů čtyřikrát vyhrály. Mají obrovské zkušenosti. Otočit ze stavu 1:3 pro ně ale nebude jednoduché. Tentokrát zápas nemá favorita.

Na co se před odvetou zaměříte, aby postup vyšel?
Budeme hodně taktizovat při skládání sestavy. Velmi záleží i na tom, v jakém složení nastoupí soupeřky. Můžeme předvídat, ale možností je spousta. Hráčka, která je v jednom utkání na jedničce, může v dalším nastoupit na trojce nebo do zápasu nemusí vůbec zasáhnout. Snad se nám podaří sestavu nakombinovat správně. (úsměv)

Do Berlína se s vámi vypraví i zájezd domácích příznivců. Co na to říkáte?
Doufáme, že jich pojede co nejvíc. Už se rozkřiklo, že se možná vypraví autobus, což by bylo skvělé. Domácí podpora nám strašně pomohla. Čím větší bude v Berlíně, tím lépe se nám bude hrát.

Jak jste si při domácím utkání užila atmosféru v hale?
Byl to jeden z nejkrásnějších zápasů, jaké jsem po návratu do Hodonína odehrála. Budu na něj vzpomínat jako na jeden z nejlepších v kariéře.

Vybojovala jste výhru 3:1 nad naturalizovanou Číňankou Shan Xiaona, která byla ještě předloni dvanáctou hráčkou světa. Čím jste soupeřku zlomila?
Dobře se známe z reprezentace, ve které nastupuje za Německo. Nebyla jedna z mých oblíbených soupeřek, většinou jsem s ní prohrávala. Až v roce 2016 po olympiádě jsem ji poprvé porazila. To bylo hodně důležité k tomu, abych si uvědomila, že s ní můžu vyhrávat. Jakmile jednou soupeřku porazíte, máte to obě v paměti.

V dresu soupeřek nastoupila i vaše kamarádka Georgína Pótaová. Šlo o příjemné shledání?
Stoprocentně. Protože už nereprezentuju, tak se skoro vůbec nepotkáváme. Jen na seminářích nebo přednáškách. Před utkáním jsme byly na večeři a v sobotu dopoledne jsem ji vezla na vlak, takže jsme se stavily na kávu. V takových chvílích jde sport stranou. Známe se celý život, takže jsme si zvykli, že proti sobě musíme občas hrát.

Mrzí vás, že jste na sebe nenarazily ve hře?
Kdyby utkání dospělo do stavu 2:2 a nastoupily jsme proti sobě, bylo by to na jednu stranu velmi nepříjemné, ale nedá se nic dělat. Emoce jdou stranou, chci vyhrát. Je jedno, kdo proti mně v tu chvíli stojí.

Plánovala jste už dřív vrátit se na závěr kariéry do mateřského celku?
Určitě, byl to dlouhodobý plán.

Znala jste před příchodem současné spoluhráčky?
Guo je jediná, kterou jsem neznala. Viděla jsem ji jen minulou sezonu na jednom zápase. Ostatní holky znám, Natálku už od dětství z turnajů. Přestože jsem za Hodonín v posledních letech nenastupovala, tak jsem tam často trénovala a chodila se dívat na zápasy. Všichni se známe.

Motivuje vás vidina úspěchu s klubem, ve kterém jste vyrostla?
Jasně. Můj sen je rozloučit se tam, kde jsem začínala. Jsem ráda, že se to zatím daří.

Po olympiádě v Riu de Janeiro a následném mistrovství Evropy jste ukončila reprezentační kariéru. Zasteskne se vám ještě někdy po národním dresu?
Právě, že mi ten kolotoč vůbec nechybí. Reprezentace je pro mě nejspíš už uzavřená kapitola.

Loni ohlásila konec kariéry vaše kamarádka a brněnská tenistka Lucie Šafářová. Mluvily jste spolu o tom?
Určitě. Rozebíraly jsme konec už na poslední olympiádě a bylo to naše časté téma. Vzájemně sledujeme, jak se nám daří. Víme o sobě.

Čemu se aktuálně věnujete?
Dělám trenérku. V ostravské akademii u Petra Korbela (současný nejúspěšnější český stolní tenista - pozn. red.) vedu děti. Rok po olympiádě jsem si dala oddych a přemýšlela, co budu dál dělat. Teď už jsem v plném nasazení, takže se nenudím. Práce s dětmi mě baví.