„Prvním pocitem byla radost z dobře odvedené práce. Kulturistiku nepovažuji za sport, ale za životní styl. Jsem rád, když vidím kluky, holky, muže nebo ženy ve fitness, jak cvičí a o sebe se starají. I když je to otřepaná fráze, je pravdivá a nebude tomu jinak. Přiměřené cvičení je zdravé a důležité pro život,“ říká v rozhovoru pro Hodonínský deník Pavel Forman.

Jaké pocity ve vás krátce po triumfu na národním šampionátu převládaly?
Od rána jsem byl z nedostatku cukru ještě mírně nervózní. Všechno ale běželo tak rychle, že vlastně ani nebyl čas mít nějaký pocity. Navíc kategorie, ve které jsem soutěžil, byla jako první. Ale kdybych to měl nějak ohodnotit jedním slovem, tak jsou to fofry. Teprve po vyhlášení absolutního vítěze přišlo uvolnění. Prvním pocitem byla radost z dobře odvedené práce.

Jak jste se ke kulturistice vůbec dostal?
Kulturistice, respektive cvičení, se věnuji již od mládí. Jednou jsem v zahraničním časopise viděl kulturistu, byl jím Dorian Yates. Obrovský velký chlap, chtěl jsem vypadat stejně, a tak jsem začal cvičit. S kamarádem jsme si podle obrázků z tehdy velmi špatně dostupných časopisů svařili benchovku, sehnali tyčku, železo a vrhli se do toho.

Tipuji, že začátky hlavně v osmdesátých letech, byly všelijaké. Bylo tomu tak i u vás?
Ano. Nebyl, kdo by nám poradil. Zkoušeli jsme, jak se vlastně cvičí a jak který sval při daném cviku pracuje. Dnes lidé mají výhodu, že se mohou zeptat, nechat si poradit a vše vysvětlit od zkušených trenérů. Nejen co se týká kulturistiky, ale i kondičního posilování, aerobních a jiných pohybových aktivit, včetně stravovacích návyků. V mém fitness centru, kde trénuji, mají lidé právě takovou možnost. Mohou se poradit s některým z trenérů, případně si domluvit individuální trénink.

Kdy jste se kulturistice začal věnovat naplno?
Bylo to v roce 2004. Tehdy jsem studoval v Praze u bývalého mistra Evropy v kulturistice Petra Stacha, který již bohužel není mezi námi. Byl to skvělý člověk, který mě mimo jiné naučil, co je podstatou v tomto sportu. Naučil mě vše, od cvičení až po stravu.

Pavel Forman
Datum narození: 26. října 1971
Soutěžní kategorie: masters (40 až 49 let)
Soutěžní váha: 85 kg
Mimosoutěžní váha: 100 kg
Výška: 173 cm
Stav: ženatý
Děti: 2
Bydliště: Kyjov
Posilovna: IRONGYM Kyjov
Největší úspěchy: 1. místo MČR 2017 v kategorii masters (40-49 let), absolutní vítěz MČR 2017 v kategorii masters
Záliby: fitness, motorky

Kdy jste začal koketovat s myšlenkou účasti na nějaké soutěži?
O soutěži jsem neuvažoval, cvičil jsem spíše pro svoje potěšení, což se nezměnilo a myslím si, že ani nezmění. (úsměv) Začali mě ale oslovovat kluci a holky, abych jim se cvičením pomohl, trénoval je a pomohl s přípravou na soutěž. Někteří z nich začali opravdu s nadšením trénovat a byli rozhodnutí, že budou soutěžit. Cvičili super, ale jakmile měli dodržovat jídelníček, byl konec. Na tom to téměř vždy ztroskotalo. Výjimkou byl Tomáš Horák, který se mnou taky začínal. Společně jsme tehdy získali titul juniorského mistra České republiky. Tomáš ve stejném roce vyhrál také světový šampionát juniorů v klasické kulturistice.

Co vás na soutěži nejvíce lákalo? Jakou jste měl motivaci?
Chtěl jsem všem klukům a holkám dokázat, že když se chce, tak to jde. Že když se dodržuje tréninkový plán a jídelníček, tak se výsledky dostaví.

Máte nějaký vzor. Kdo vás inspiroval?
Jak už jsem se zmínil, mým vzorem byl Dorian Yates. Chlap jako hora, neskutečná záda. Proto od té doby, kdy jsem ho viděl poprvé na obrázku, se stal Dorian mým vzorem. Sehnal jsem si videa, kde trénuje. Bylo to pro mě fascinující. Ve sklepě, kde na něj jeho sparingpartner křičel, aby ze sebe vydal to nejlepší, tahal Dorian tuny železa jako mašina. Jako stroj, který nezná bolest a nikdy se nepokazí. Jsou i jiní kulturisté, které obdivuji. Ať už Coleman, Green, ale Dorian byl tím prvním impulsem. Kdo z nás nevzhlíží k Arnoldovi….

Je výhoda, že povolání můžete skloubit s cvičením a vrcholnou přípravou?
Je pravda, že mé povolání je také mým koníčkem. (úsměv) Jsem majitelem fitness centra IRONGYM v Kyjově. Pracuji zde jako trenér a instruktor. Připravoval jsem se tedy vlastně v práci, což mi některé věci ulehčilo. Pro vrcholnou přípravu jsem si musel ale udělat striktně čas ve svém běžném rozvrhu, jinak by to nešlo. Jídlo zvládám za pochodu, ať jsem kdekoliv, vždy v daný čas. Tréninky řeším za normálního režimu, takže makám, když mám zrovna čas. Poslední čtyři měsíce jsem si ale vymezil pevný, stále stejný čas na trénink a ten jsem dodržoval, protože jsem potřeboval, aby časově přesně sedl s nastaveným jídelníčkem.

Kdo byl v přípravě vaší největší oporou?
Velikou oporou mi byl nejenom skvělý tým, který byl se mnou na mistrovství republiky, ale vůbec všichni, kteří byli v mé přítomnosti v přípravě. Dieta dělá s psychikou divy, takže všichni, co byli poblíž, vědí své.

Při trénincích vám kdo nejvíce pomáhal?
Určitě můj sparingpartner Michal, kterému tímto velmi děkuji. Byl to právě on, kdo mě celou dobu tlačil dopředu. Při každém tréninku mi stále tloukl do hlavy, že tam jedu vyhrát, což se mi nakonec povedlo.

Bez podpory rodiny byste ale na šampionátu těžko uspěl. Souhlasíte?
Ano. Zvlášť musím poděkovat manželce Radce. Ta mi byla největší oporou. Nejenom po psychické stránce, ale i coby vynikající kuchařka. Kromě jiné práce byla neustále u plotny a chystala, vážila, vařila, krabičkovala a stále dokola. Den co den, 365 dní v roce. Za to jí moc děkuji.

Celou přípravu jste si hradil ze svého, nebo máte nějakého sponzora?
Sponzora jako takového nemám. Obléká mě firma Farmers Kyjov.

V pětačtyřiceti letech jste si splnil jeden z životních snů. Jaký máte cíl pro další sportovní období?
Co se týká závodů, nevím. Tony Podškubka, který mi byl trenérskou oporou a se kterým jsem konzultoval v přípravě pózování a volnou sestavu mi řekl, že se mám rozhodnout sám. Tony mi vždy dobře poradil, tak se toho, co řekl, budu držet.

Měl jste kromě práce a přípravy na závody čas i na rodinu nebo záliby?
Má práce je mým koníčkem, takže jsem spokojený. Ve vlastním fitness trávím většinu času, moc volna není. Pokud nejsem tam, jsem doma, protože i tady je potřeba nějakou práci vykonat. Ale když mám volno, tak si mohu osedlat svého druhého koníčka. (úsměv) A tady mám na výběr. Silniční Yamahu a choppera stejné značky. Jezdím od mládí, motorek jsem vystřídal několik. Je to spíše vášeň, ale především velmi příjemný relax.