Sympatická dívka na rok 2013 jen tak nezapomene. Studentka hodonínského gymnázia, která v současnosti hájí barvy Komety Brno, sice na republikovém mistrovství nijak nezářila, ale v předchozích měsících si skvělými výkony zvýšila sebevědomí a navíc si zlepšila osobní rekord.

„Loňský rok hodnotím velmi pozitivně. Možná se mi trochu nepovedl národní šampionát. Celý závod jsem ale odstřílela dobře. Pouze jsem pokazila finále, což se občas stává," říká Radka Mančíková.

Mládežnická reprezentantka pak ukázala svoji kvalitu na mistrovství Evropy. V německé Suhlu skončila na své první velké soutěži osmá a následně vybojovala společně s Peškovou a Šumovou v soutěži juniorských družstev bronzovou medaili. Šlo o vůbec první týmový úspěchem v historii ženského skeetu.

Ještě předtím absolvovala Mančíková na stejné střelnici závod Evropského juniorského poháru, kde obsadila v jednotlivcích šestou příčku.

Jiná situace byla v družstvech, kde české skeetařky dokázaly při své zahraniční premiéře s přehledem zvítězit. „Na ten závod nikdy nezapomenu," přiznává šestnáctiletá střelkyně.

Mnohem více sledovanější však byl světový šampionát, kde se musela odchovankyně SKK X Target Hodonín spokojit s pátou příčkou.

„Nechci si moc fandit, ale po první položce jsem byla já, Jitka (Pešková – pozn. red.) a ještě jedna soupeřka na vedoucí pozici. Bohužel to byl můj první takto velký závod, takže jsem trochu vybouchla a další položku pokazila. I když jsem měla rozhodně na víc, tak jsem i na páté místo hrdá," pronesla Mančíková.

Ta potvrdila slova reprezentační kolegyně Peškové, že ne všechno bylo v Peru ideální.

„Země byla určitě jiná než České republika. První problém nastal, když nás zdrželi pět hodin na letišti. Samozřejmě i samotné podmínky byly dosti problematické. Třeba závody v Německu byly organizačně lépe zvládnuté," uvedla Mančíková, kterou s Peškovou spojuje nejen nízký věk, ale také mateřský oddíl a původ na jihu Moravy.

„Nevím, čím to je, že mezi juniorkami jsme dvě holky zrovna z Hodonínska. Asi tady na to máme nějaký patent," usmívá se sympatická sportovkyně.

A zároveň potvrzuje, že mezi reprezentačními kolegyněmi žádná nevraživost není. Naopak Mančíková bere Peškovou spíše jako kamarádku a oddílovou kolegyni než soupeřku v boji o medaile a nejvyšší příčky.

„Jsme holky ze stejného klubu. I když mezi námi nějaká soutěživost je, tak žádné vražedné napětí mezi námi nepanuje," říká o dva roky mladší střelkyně. „Často se vídáme na závodech a při trénincích. Jinak každá máme své kamarády," přidává Mančíková.

Zacházet se zbraněmi ji naučil otec Radovan. Předseda Okresního mysliveckého spolku Hodonín patří mezi uznávané odborníky na hodnocení loveckých trofejí. „Ke střílení mě sice přivedl, ale neučil mě," uvedla Mančíková.

„Odmala jsem celkem slušně střílela ze vzduchovky, brokovnice jsem se bála. Proto mě otec poslal na střelecký tábor, kam jezdím pořád, i když dnes již spíše jako instruktor," pokračuje.

Rodačka z Hodonína, která bydlí v Mikulčicích, se minulý čtvrtek zúčastnila v Dubňanech slavnostního vyhlášení nejúspěšnějších okresních sportovců, kde byla oceněna v kategorii mládež do osmnácti let. „Líbilo se mi to. Když jsem na takovou akci pozvána, jdu tam moc ráda. Těší mě, že mohu poznat další sportovce," pronesla Mančíková.

Tu letos čeká spousta tréninků a několik prestižních akcí. Hlavním závodem však bude mistrovství světa, které hostí španělská Granada.

„Věřím, že se tam dostanu. Nejdřív se totiž musím kvalifikovat. Takže všechno záleží na mých výkonech. Pokud se ale na šampionát probojuji, budu spokojená s umístěním do desátého místa," řekla.

Mladá střelkyně věří, že se její výkonnost bude postupem času zlepšovat. Pouze na sport však Mančíková nemyslí.

„Chtěla bych se také více věnovat i kamarádům a dalším zálibám. Třeba myslivosti, kterou jsem je v poslední době zanedbávala," dodala.