„Vítězství si nesmírně vážím. Grand Prix jsem sice vyhrál před osmi lety, ale letošní triumf stavím i vzhledem k sezonním výsledkům výš,“ uvedl na slavnostním vyhlášení, které se opět po roce uskutečnilo na Slovensku v útulném kulturním domě Gbely.

Durďákova cesta za celkovým prvenstvím začala už před sezonou, kdy se na spolupráci domluvil s kamarádem Jiřím Škrobákem. „Musím se přiznat, že mě nakopl,“ uvedl Durďák. „Začali jsme spolu trénovat a asi po měsíci se ukázalo, že to jde. Společné tréninky mě motivovaly, snažil jsem se. Úsilí mi přineslo ovoce v podobě dobrých výsledků,“ doplnil rohatecký běžec.

Ten obouvá speciální běžecké boty šestkrát týdně. „Ale většinou to jsou takové výklusy nebo udržovací běhy. Žádné sprinty. Minimálně jeden den v týdnu mám ale volno,“ pronesl Durďák.

Tomu nejvíce sedí šesti až osmikilometrové tratě. „Desítka je v pohodě, ale půlmaratony už moc neběhám. Na závody, které mají pod pět kilometrů, zase nemám rychlost,“ vypráví.

Durďák nejradši závodí v přírodě. Kvůli tělu má raději kros. Univerzálnímu vytrvalci ovšem nevadí ani běhání po silnice nebo na dráze. „Každé má své pro a proti,“ říká všestranný sportovec, který průběžné pořadí Grand Prix Slovácka i třetího ročníku společného Moravsko-slovenského běžeckého poháru sledoval na internetu.

„Od začátku sezony to bylo vyrovnané. Hlavně v první polovině sezony jsme na tom byli s Jirkou Škrobákem a Dušanem Tomčalem téměř stejně. Hodně jsme se ve vedení střídali. Jendou jsme vyhrál já, podruhé oni. Ve druhé polovině seriálu už jsem začal po celkovém vítězství pošilhávat,“ řekl Durďák.

Zkušený běžec se s kamarády před každým závodem hecoval. Na sázky však nedošlo. „Chtěli jsme, aby se naše výkony i výsledky zlepšovaly, aby to naše snažení někam směřovalo. Každý úspěch nás ohromně povzbuzoval,“ pravil Durďák.

I když počet závodů i startujících každým rokem roste, podle Durďáka úroveň závodníků o něco klesla. „Nevím, jestli bude Pavel Bíla úplně rád, ale výkonnost je slabší. Všechny osobní rekordy, které mám, jsem si vytvořil před osmi lety. Letos jsem se hodně zvedl, ale na osobáky jsem nedosáhl,“ odůvodnil svůj názor letošní vítěz. „Celkově je konkurence větší, ale ti absolutně nejlepší závodníci tak pravidelně nejezdili. Proto mi to trochu usnadnili,“ doplnil.

Kvalita běžeckého seriálu šla ovšem nahoru. „Přibývá závodů i zájmu závodníků a diváků. Soutěž je lepší než dřív. Kredit závodů stoupá. Moravsko-slovenský běžecký pohár má zvuk,“ tvrdí Durďák, který je v Rohatci ve sboru dobrovolných hasičů. Běhání Durďákovi pomáhá i při boji s ohněm. „U spousty zásahů jsem v hasícím dýcháku. Tím, že běhám, mám vytrénované plíce a vydržím s tím přístrojem déle než ostatní kluci. Ti si pak ze mě dělají na tréninku srandu, že s dýchákem vydržím jednou tak déle než oni,“ směje se Durďák.

Rohatecký vytrvalec běhá od mládí. K atletice ho přivedl strýc. Nikdy však bývalý novinář nestartoval na maratonu, což je pro Durďáka velká výzva. „Chtěl bych si ho letos bez nějakých ambicí zaběhnout. S Jirkou Škrobákem se na to chystáme,“ řekl dvojnásobný vítěz Grand Prix Slovácka.

Okresní vytrvalci chtějí startovat na vídeňském maratonu, který se uskuteční 15. dubna. „Je to blíž než Praha a navíc nám ho starší kolegové doporučovali. Kvůli trati i atmosféře,“ dodal Durďák.