Na slavnostním vyhlášení, které se opět po roce uskutečnilo ve slovenských Gbelích, s úsměvem na rtech a s cennou trofejí pózovala fotografům vedle rovněž úspěšného manžela. „Kdyby mi to někdo řekl před rokem, tak si myslím, že spadl z višně. Už v létě jsem ale viděla, že v naší kategorii moc běžkyň pravidelně nezávodí. Tak jsem to zkusila a vyšlo to," radovala se Durďáková, která se k běhání odhodlala teprve před rokem.

Tehdy byla ještě na mateřské, a když jí to čas a děti dovolily, šla se ven protáhnout. „Běhala jsem až čtyřikrát týdně. Od října jsem ale začala pracovat, což se projevilo, takže teprve nyní opět začínám," říká Durďáková, která se na novou sezonu moc těší.

Přitom před dvěma lety na závodech pouze pozorovala dění na trati, podporovala manžela a fandila mu. „Nebýt jeho, určitě běhat určitě nezačnu, protože ke sportu jsem nikdy vedená nebyla. Ale tři roky ježdění po závodech mě značně ovlivnily. Euforie a radost se na mě prostě přenesla a toužila jsem to zkusit také," uvedla sympatická sportovkyně.

Na začátku byl ovšem také předsvatební slib, že se jednou zúčastní domácí Rohatecké desítky. „To byl vlastně důvod, proč jsem začala," přiznala. „Navíc každý běžec ví, že kdo to jednou zkusí, příště už musí, protože je to prudce návykové," přidává s úsměvem.

Mezi běžným výklusem a klasickým závodem je však obrovský rozdíl, což moc dobře ví i Durďáková. „Když se jdu proběhnout, je to obrovský relax a odpočinek. Na závodech ale ze sebe dostanu mnohem víc. V cíli u mě převládá přesně ta euforie, kterou jsem vždy viděla," říká.

Mezi nejoblíbenější závody rohatecké běžkyně patří podnik v Plaveckém Štvrtku, Malokarpatský a Búranský kros. „Je to jednoduché. Jelikož jsem trénovala především na silnici, takže všechny závody v terénu si vyloženě vychutnávám," pronesla Durďáková.

Ta při běhání občas dá na radu zkušenější manžela. Nyní se ale snaží spíše poslouchat vlastní tělo. „S mužem jsme se v minulosti bavili hlavně o tom, co si obléct, nebo kdy jít běhat, ale plán jsem měla a hodně věcí jsem za ty roky od něj pochytila. Občas jsem se něco zeptala a našla si to pravé pro mě," pravila.

Durďáková se svojí pílí a odhodláním rychle dostala do běžeckého kolotoče, v seriálu nevynechala téměř žádný závod a nakonec zaslouženě vystoupala v celkovém pořadí žen až na bednu. Na suverénní a mnohem zkušenější Irenu Pospíšilovou neměla, ale druhé místo už si v Grand Prix Slovácko s přehledem pohlídala. „Pro ty, kdo mě znají, bylo překvapení už jenom to, že jsem začala běhat," směje se sedmadvacetiletá závodnice, která si slavnostní vyhlášení a celý ples náramně užila. „Byl to nádherný večer plný nových zážitků a dojmů. Jak řeklo hodně běžců, je krásné se jednou v roce sejít u sklenky vína ve společenském oblečení," uvedla Durďáková.

Manželka celkového vítěze Moravsko-slovenského běžeckého poháru na obhajobu zatím nepomýšlí. „Teď mohu chtít cokoliv, ale až na konci léta mohu uvažovat o tom, čeho bych chtěla dosáhnout," říká. „Teď vím, že chci běhat. Těším se na závody. A jestli se mi opět zadaří, to se pozná až za jedenáct měsíců," dodala.