Příští rok oslaví třicáté narozeniny. Účastník akademickém mistrovství světa ve futsale by je nejraději oslavil svým premiérovým titulem.

Jak se dostane kluk z Vlkoše do futsalové ligy?
Po střední škole jsem šel na vysokou školu do Ostravy, kde jsem v prvním ročníku okusil futsal. Jelikož jsem měl na tento sport dobré parametry a začal mě bavit, tak jsem hned začal hrát za VŠB-TU Ostrava, která v té době hrála druhou ligu. V mé první sezoně se hned postoupilo do nejvyšší soutěže, kde jsme odehráli jednu sezonu. Potom jsme spadli zpátky do druhé ligy.

Takže vzpomínky na Ostravu máte pouze dobré?
Určitě. Mé vzpomínky jsou pouze pozitivní. VŠB-TU Ostrava je oddíl, ve kterém nastupují pouze hráči vysoké školy. Byli to studenti, kteří se navzájem znali. V týmu tudíž byla výborná parta jak na hřišti, tak i mimo něj. Tímto oddílem prošli například Jan Nezmar, Tomáš Sluka Dušan Kašický, Víťa Blažej a další.

Jak jste se dostal do Helasu?
Po promocích jsem šel pracovně do Brna, kde jsem kontaktoval trenéra a zároveň prezidenta brněnského Helasu Honzu Loupa. Domluvili jsme se a já přestoupil právě do Helasu, kde hraji doteď.

Je velký rozdíl mezi skromným ostravským klubem a brněnským ambiciózním celkem?
Hráčský rozdíl je právě ten, že za VŠB-TU nastupovali pouze studenti, kdežto Helas je klasický prvoligový oddíl. Dále je rozdíl ve financování oddílů. Rozpočet VŠB-TU byl financován především z dotace školy. Helas sponzorují komerční firmy. Co se týče futsalovosti a zázemí oddílu, tak Helas je samozřejmě na vyšší úrovni, ale je to dáno tím, že v Ostravě se vždy obměňuje kádr na základě toho, kdo přijde do prvního ročníku a kdo z pátého odejde. V Ostravě se kluci musí futsal naučit, kdežto v Helasu je základní kostra, která již futsal zná a k nim se přibalují noví talenti.

Jde skloubit futsalová kariéra s fotbalem? Někteří fotbaloví trenéři nemají pro malý sport příliš velké pochopení.
Myslím si, že ano. Ale podle mě jde hrát maximálně divizi, a při tom hrát futsalovou ligu. I když jsou i výjimky. Ale většina ligových futsalistů se pohybuje mezi 1.B třídou a divizí. Každý fotbalista či futsalista se ale musí rozhodnout, co je pro něj priorita. Já jsem byl dvanáct let v Kyjově, pak jsem hrál chvilku ve Vacenovicích a pak už jen ve Vlkoši. Je zajímavé, že největší úspěchy ve futsale jsem zažil v době, když jsem hrál za Vlkoš třetí třídu (úsměv).

Změnil se futsal hodně za těch deset let?
Každým rokem se zrychluje, je agresivnější. Každý rok je ve futsale čím dál více peněz, zkvalitňují se i kádry, tudíž i celková kvalita ligy se zvyšuje. Do futsalové ligy začíná přicházet více cizinců. Chrudim angažovala Brazilce, Rusové a Němec šli do Teplic. Určitě se za poslední roky zvýšila kvalita a konkurence. A i když je futsal u nás stále považován za amatérský sport, tak má velké úspěchy. Většinou je ale vše otázkou financí a následně nákupem nových hráčů. I z tohoto důvodu jsem zvědavý právě na novou futsalovou sezonu. Zajímá mě, jak se tradiční lídr Chrudim vypořádá právě s Teplicemi, Slavií, Benagem či Tangem nebo Helasem.

Jak se těšíte na derby s tradičném městským rivalem?
Na derby se těším moc, jelikož v Tangu nastupuje jedna čtyřka, se kterou jsem již hrával v Helasu (Josef Havel, Jan Havel, Dimo Chadzidis a Tomáš Veselovský). Mám tam i pár známých. Třeba již zmiňovaného Víťu Blažeje či blatnického Jílka. Navíc proti Tangu se mně neuvěřitelně daří. V Helasu jsem již čtvrtým rokem a pokud se hrál jakýkoliv zápas mezi Helasem a Tangem, tak Helas nikdy neodešel ze hřiště jako poražený.

S jakými ambicemi vstoupíte do dalšího ročníku? Bude Helas okupovat nejvyšší příčky?
Chci hlavně zůstat zdravý, odehrát co nejvíce zápasů, dát více branek a hlavně předávat zkušenosti mladším spoluhráčům. Co se týče ambicí klubu, tak budu citovat slova trenéra Loupa: „V prvním případě se zachránit a pak postoupit do play off a pak se uvidí“.

Hrál jste s řadou výborných spoluhráčů. Na které spoluhráče nikdy nezapomenete?
V Ostravě to byli Tomáš Sluka, Víťa Blažej, Dušan Kašický. A teď v Brně třeba Martin Maša, Josef Havel, Dimo Chadzidis nebo David Cupák.

Ve futsale jste dosáhl řady úspěchů. Který stavíte nejvýš?
Na některé úspěchy si už ani nepamatuji. Ale cením si hlavně účasti na akademickém mistrovství světa ve futsale, které se konalo ve španělské Mallorce. S Helasem jsme skončili jednou druzí, dvakrát jsme vypadli ve čtvrtfinále. Dvakrát jsem vyhrál druhou ligu. Je toho docela dost (úsměv).

A co soukromí život? Manželka musí mít z vašich futsalových a fotbalových aktivit radost.
Loni jsme se vzali, takže tak špatně na tom asi nejsme (smích). Momentálně je manželka těhotná. Miminko by se mělo narodit v říjnu. S ženou jsme již osm let, posledních pět spolu žijeme v Brně, takže si již musela na můj sportovní život zvyknout. Manželka ale pochází z fotbalové rodiny, takže mě i s její rodinou ve sportu podporovaly. Ono navíc skloubit fotbal a futsal je někdy opravdu těžké. Dva tréninky a jedno utkání za Helas, trénink a jedno utkání ve Vlkoši. A do toho všeho pětileté studium na vysoké škole. Já jsem se ale teď rozhodl své působení ve fotbale ukončit a budu se věnovat rodině a futsalu.

A nejbližší cíle Adama Spurného?
Ty jsou většinou nefutsalové. Chci být hlavně dobrým tátou a manželem a postavit dům. Ostatní je pak otázkou osudu. Jinak ve futsale chci jít zápas od zápasu. Věřím, že se více prosadím i střelecky a že konečně vyhrajeme s Helasem titul. Po těch letech bychom si ho konečně zasloužili.