Jaké pocity jste zažila bezprostředně poté, co jste si zajistila postup na vaše druhé olympijské hry?

Původně měla být dvě místa, ale nakonec se vědělo, že jich bude aspoň šest. Proto byl nejemotivnější postup do semifinále. Ale chtěla jsem samozřejmě vyhrát všechno. Myslím, že můj postup byl zasloužený.

Formu jste si asi nemohla načasovat lépe…

Dá se říct, že od olympiády v Pekingu jsem měla za cíl Londýn. Celé moje snažení směřovalo právě k této kvalifikaci. Vlastně celého mého týmu. O fyzičku jsem se nebála, důležitá je hlava. A ta byla perfektní. Možná, že jsme za čtyři roky nehrála tak dobře.

Na co se do Londýna těšíte nejvíc?

Na atmosféru. Chci lidem ukázat, že český stolní tenis má vysokou úroveň. Už jsem byla v Pekingu a musím říct, že mě celé ty čtyři roky držel nad vodou, i když se mi nedařilo.

Už před necelým rokem si cestu do Londýna zajistila Iveta Vacenovská, jako vy rodačka z Hodonína. Má toto město nějaký speciální recept na úspěšné stolní tenistky?

Když jsme s Ivet začínaly, základy nám dal vynikající kouč Brhel. Když potom vytrváte a máte chuť se zlepšovat… Hodonín je nejlepší klub v republice, ale pak je to samozřejmě na každém z nás. A na týmu. Bez lidí kolem mě bych to nezvládla.

Stihla jste mimo stolního tenisu také nasát atmosféru exotického Kataru?

Přiletěla jsme v pondělí večer a stihla jen bazén. Další den jsme měla trénink, ve středu dva, a pak už se začalo hrát. Navíc na sluníčku bylo pětačtyřicet stupňů, takže jsme raději byla jen v hale nebo na hotelu.

Už jste stihla svůj úspěch oslavit?

V Kataru se nedá koupit žádný alkohol, takže jsme si s výpravou připili až v letadle. O víkendu jedu za rodiči do Vacenovic, tak si dáme dobré moravské víno.

Vaši známí a kamarádi už vám stihli pogratulovat?

Zavařený mobil mám díky zprávám nejen já, ale také přítel. Gratulací přišlo opravdu moc. (smích)