S hodonínským regionem je propojený prakticky celý život. Vyrůstal v Miloticích, asi od patnácti let žil v Sobůlkách a nyní bydlí v Kyjově. Na tamní kraj nedá dopustit. „Je tady nádherně, pro vyjížďky na kole je okolí skoro ideální. Cyklistů se naštěstí současná omezení až tolik nedotýkají. Jenom musím trénovat sám a ne ve skupině. Cyklistika je ale individuální sport, takže to takový problém není. Mnohem hůř jsou na tom ti, co dělají halové a kolektivní sporty,“ uvědomuje si Bárta, že má tak trochu štěstí v neštěstí.
Neznamená to však, že by se cyklistům komplikace úplně vyhnuly. „Stihl jsem začátek sezony v Chorvatsku, ale další závody už nám pak zrušili. Měl jsem něco naplánované prakticky na každý týden, musel jsem teď kvůli změnám úplně překopat tréninkový plán. Uvidíme, jak to bude dál. Kdyby se začalo závodit v květnu, tak by to bylo ještě přijatelné,“ myslí si specialista na časovku, který loni dosáhl životního úspěchu, když vyjel bronzovou medaili na Evropských hrách v Minsku.
Právě v individuální časovce měl být šestinásobný mistr republiky českou nadějí na olympijských hrách v Tokiu, jejichž osud je však v tuto chvíli nejistý. „Nechám to na těch, kterým rozhodování o olympiádě přísluší. Já se zatím připravuji tak, jako by olympiáda normálně byla. Je to jeden z mých hlavních cílů, ale na rozdíl od řady jiných sportovců máme my cyklisté výhodu, že máme v sezoně víc vrcholů. Olympiáda je jen jedním z nich,“ připomíná pětatřicetiletý Bárta, jenž zažil i atmosféru slavných závodů Tour de France nebo Giro d´Italia.
Právě cyklistické země jako Itálie, Francie či Španělsko patří k těm nejvíce postiženým koronavirem. „Mám několik známých hlavně v Itálii, která je zasažena nejvíc. Na dálku to sleduji a držím jim palce. Snad se situace brzy zlepší,“ věří Bárta, který však vidí v těžké době i pozitiva. „Lidi se trochu zklidnili, nežijí v takovém spěchu. Starají se víc o sebe navzájem, pomáhají si. Snížila se doprava, víc lidí začalo chodit do přírody,“ přidává trochu jiný pohled absolvent Masarykovy univerzity.
