Řada talentovaných judistů kvůli věku nebo časovému zaneprázdnění skončila, někteří odešli kvůli penězům a za lepšími podmínkami do známějších oddílů. Zakladatel však zůstal. Milan Kavan vychovává v Hodoníně mladé sportovce už neuvěřitelných osmatřicet let. „Už je to dlouho, co jsme s tím začali. Hrozně to uteklo," říká pětasedmdesátiletý odborník.

Čím to je, že bojové sporty pořád lákají staré i mladé? Třeba proto, že judo je stejně jako karate fyzicky náročné, protože při něm člověk zatíží všechny svalové skupiny. Lidé navíc při nich posilují nejen fyzickou kondici, ale nalézají i duševní harmonii.

Olympijský sport vznikl výběrem nejlepších chvatů z různých škol jiu-jitsu v Japonsku. Časem se z něj stal základní program pro výcvik japonské policie. Je také jedním ze základních výukových programů na japonských školách. Cvičícím pomůže zlepšit jejich fyzickou i psychickou odolnost a ovládání jejich těla.

„Judo je sport pro inteligentní lidi. Navíc je vhodné pro sebeobranu," říká šéf hodonínského klubu Milan Kavan. „Když jsme v Hodoníně s judem začínali, bylo nás jednatřicet. Všichni byli buď z gymnázia nebo ekonomky. Až později se k nám přidala děvčata z kyjovské zdravotní školy," pokračoval. „Když jsem jim vysvětlil, co po nich chci, většinou to ihned dělali správně. Současné děti to nechápou. Každé cvičení jim trvá déle," dodal Kavan.

Judo navíc patří mezi nejlevnější sporty. Vždyť judisté si vystačí s kimonem, což je tradiční japonský oděv. Cvičí se na tatami, speciálních žíněnkách. Značkové boty nejsou potřeba, bojuje se bosky. Při závodění se používají chrániče.

Začít s judem může podle Kavana kdokoli. Jen na jižní Moravě se mu věnuje kolem patnácti set judistů. „Naším klubem prošlo přes dva tisíce dětí," říká Kavan.

V současnosti má Slovan Hodonín, oddíl juda, pětapadesát aktivních členů. Ti trénují v tělocvičně Základní školy Mírové náměstí každé úterý a pátek. Příprava je od září do června. Volno je pouze o letních prázdninách. „Nábor se pravidelně pořádá v září a říjnu, ale pokud si někdo chce zacvičit nebo se u nás něco nového naučit, je vítán po celý rok," pronesl Kavan.

Ten se v klubu věnuje začínajícím mládežníkům i zkušeným veteránům. „Judo je sportem bez hranic a věku, pohlaví ani váha v něm nerozhodují. Nejmladšímu z členů je sedm let, nejstarší jsem já," usmívá se Kavan.

Výuka juda je seskládána do technických stupňů tak, aby rozvoj jedince probíhal kontrolovaně a postupně. „Tyto stupně reprezentují odlišné barvy pásků . Čím vyšší stupeň, tím úměrně i náročnější chvaty a jejich provádění. I ten sebelepší judista však podlehne správně provedeným jednoduchým chvatů, v čemž spočívá krása bojového umění," pravil Kavan.

Rodák z Bratislavy se začal o populární bojový sport zajímat až v Prešově, kam jako voják narukoval. „Nikdy dřív jsem judo neviděl. Tento sport se mně natolik zalíbil, že jsem se ho rychle naučil," řekl Kavan.

Nadšený mladík se po vojně přestěhoval do Ostravy, kde vydržel patnáct let. „Dělal jsem tam trenéra, rozhodčího, někdy vedoucího. Většina lidí neměla čas. Já ho měl, protože jsem dělal rukama," řekl Kavan.

Ten patří do kategorie trenérských samouků. „Koupil jsem si knížku od Adolfa Alfonse Lebedy, kde bylo všechno detailně popsané. Když jsme měl volno, tak si četl a zkoušel různé chvaty. Někteří se mě dívali jako na blázna. Všechno jsem se naučil sám," pravil.

V roce 1972 zamířil Kavan do Hodonína, kde zůstal dodnes. „V Hodoníně tehdy judo nebylo, nikdo ho tam neznal. Tak jsem si řekl, že založím oddíl a bude veselo," vzpomíná s úsměvem náruživý sportovec. Začátky na Slovácku však byly krušné. „Neměli jsme vůbec nic. Pro materiál jsme jezdili na Slovensko, tatami jsem si šili sami," líčí dobrodružné zážitky Kavan.

Od té doby uplynulo už čtyřicet let. Podmínky se sice zlepšily, ale judo stále nepatří mezi nejznámější hodonínské sporty. Hokej, atletika nebo stolní tenis mají stále navrch. „Je to složité, ale nestěžujeme si. Někteří odešli do světa za lepším, svaz nám nedává ani korunu. My však budeme bojovat dál," pronesl Kavan, který občas platí mladým svěřencům startovné. „O peníze se nestarám. Slovan mi to vždy vrátí," říká Kavan.

V tělocvičně na Mírovém náměstí právě zdraví své svěřence. Mezi nimi nechybí ani talentovaný Igor Bajo. Čtrnáctiletý judista patří společně s mladším bratrem Viktorem mezi velké hodonínské talenty. „Igor Bajo je velká naděje. Mezi staršími žáky je u nás nejlepší. Vždycky přiveze ze závodu medaili nebo dvě," chválí mladíka Kavan.

Igor Bajo zaznamenal největší úspěch před dvěma lety, kdy byl třetí na přeboru České republiky v kategorii mladších žáci. „Letos chci být ve své kategorii nejlepší," tvrdí Bajo, kterého do juda přihlásili rodiče. „Chtěli, abych se šel někam vybít," usmívá se Bajo. „Postupem času mě to začalo bavit. Mám rád pocit, když mohu s někým hodit," přidal.

Mezi nejmladší závodníky patří osmiletý Tomáš Podlas a devítiletý Matěj Hřebačka. „Do judo mě přivedl děda, kteří dřív zápasil. Tento sport mě baví. Rád se biji a hraji, takže to je ideální," směje se mladý šikula. Hřebačku, který se věnuje i hokeji a běhání, přilákali do Slovanu kamarádi. „Chtěl jsem chodit do aikida, ale nakonec jsme se rozhodl pro judo a nelituji. Baví mě to," řekl všestranný chlapec.