Jednadvacetiletá studentka brněnského Vysokého učení technického Veronika Ištvánková přiletěla z portugalského Cascais s titulem seniorské mistryně světa. „Před šampionátem byla tříměsíční příprava. Přes prázdniny jsme byly každý víkend na soustředění a jinak jsme trénovaly dvakrát denně,“ přiblížila cestu do Portugalska studentka stavebního inženýrství.

Na samotném šampionátu čekaly na budoucí mistryni světa čtyři eliminační kola a následně finále. „V každém kole jsem musela zacvičit jinou kata. Tím, že jsem v každém kole vyhrála jsem postupovala dál a dál, až do finále. Tréma byla jako před každými závody, nejhorší to bylo před prvním kolem. Hodně náročné byly změny v programu,“ popisovala dění ve městečku nedaleko Lisabonu Ištvánková.

Zvláště na finále se načekala. „Říkali nám, že bude ještě v pátek večer, takže jsme se do půlnoci rozcvičovaly. Nakonec bylo až v neděli. Organizačně to bylo trochu nezvládnuté, ale jinak úroveň a počty závodníků byly vysoké,“ konstatovala seniorská reprezentantka. „Zatím jsem v seniorech nedosáhla většího úspěchu, až teď. Kupodivu to šlo až moc lehce. I když Portugalka ve finále byla nejlepší soupeřkou z těch, co jsem potkala. Jako domácí měla i větší potlesk,“ pousmála Ištvánková, která nakonec vybojovala nejcennější kov i s horečkou.

Navíc k individuálnímu zlatu připojila bronz v družstvech. „V týmech cvičíme tři zároveň, synchronně. Ve finále ukazujeme, co znamenají ty techniky, co cvičíme. Nejtěžší je synchronizace,“ podotkla jednadvacetiletá karatistka, která teď musí dohnat studium. „Rýsuji a počítám až do noci,“ povzdechla si Veronika Ištvánková.

Její týmová kolegyně Veronika Mišková si z městečka u Atlantického oceánu přivezla juniorskou bronzovou medaili. Když v semifinále podlehla těsně domácí Cardoso a v boji o třetí místo porazila Italku Roversi. „Nejtěžší souboj na mě vyšel do semifinále, kde jsem narazila Portugalku,“ podotkla druhá závodnice hodonínského Šin Mu.

Po individuální bronzové medaili si ještě spolupodílela na týmovém stříbru českých juniorek. „Musíme se hlavně sejít, domluvit se, na kterou půjdeme stranu. Byl to trochu boj. Každá cvičíme jiné techniky, takže se musíme přizpůsobit,“ nastínila obtíže soutěže družstev stříbrná juniorka, která se karate věnuje již desátým rokem.

Ještě nedávno bojovala i v kumite. „Ještě dva roky zpátky jsem zápasila. Od juniorské kategorie se to ale začíná dělit, takže někdo dělá jen kumite, nebo jen kata. Navíc jsem kumite moc netrénovala a bála jsem se úrazu. Ale pro zpestření je to dobré,“ zamyslela se Mišková s tím, že ji nyní čeká příprava na evropský šampionát juniorů v Srbsku.

A také ona studuje. „Jsem na gymnáziu a zatím to zvládám, na dvojky,“ pousmála se.