O tom, že Srbsko je zemí po všech stránkách rozmanitou se mohli přesvědčit zápasníci Sokola Hodonín, kteří se představili ve městě Senta. „Zatímco na turnaji ve Zrenjaninu zažívali naši borci pravou balkánskou atmosféru okořeněnou srbskými tradicemi, tak o sto kilometrů výše v Sentě byl cítit výrazný maďarský vliv, který přetrvává i po téměř sto letech od direktivního rozdělení Rakousko-uherské monarchie. A právě tyto historické souvislosti ozřejmují, proč se v současném srbském městě zápasí o maďarský pohár," uvedl organizační pracovník a trenér oddílu zápasu TJ Sokol Hodonín Jiří Baják.

Po tomto krátkém historickém exkurzu již nebylo pro žádného člena hodonínské výpravy překvapením, že většinu startovního pole tvořili zápasníci s maďarskými kořeny. Dvanáctý ročník mezinárodního klání se uskutečnil na třech žíněnkách v nově otevřené sportovní hale, ve které si to o medaile rozdalo ve dvaceti vybraných věkových a váhových kategoriích celkem 216 borců ze Srbska, Maďarska, Chorvatska, Slovenska a hodonínského zápasnického oddílu.

Nejúspěšnějším členem výpravy ze Slovácka byl Martin Hvorecký, který ve váze do čtyřiceti kilogramů vybojoval stříbro. „Hvorecký na turnaji svedl tři naprosto vyrovnané souboje, ve kterých vždy rozhodla nepozornost jednoho ze soupeřů," upozornil Baják.

Ve čtvrtfinále, které bylo až do poslední minuty nerozhodné, Hvorecký využil chvilkového bezhlavého tlaku soupeře k provedení zvratu záběrem paže a trupu sedem, po němž zvítězil na lopatky.

Ještě těžší to měl hodonínský mladík v semifinále proti domácímu Áronu Kovácsemu, kterého porazil 7:6 na body. „Utkání se pro Martina nevyvíjelo vůbec dobře, neboť již v první minutě nepohlídal svou nataženou ruku, za kterou soupeř provedl točenou záruč. Z nebezpečné lopatkové pozice sice dokázal Hvorecký uniknout, ale než zaujal obrannou pozici, soupeř zabral úchop a pak provedl dánskou páku, za což získal další dva body. Hvorecký se včas vzpamatoval, využil nepříznivé pozice soupeřových rukou, které byly po dánské páce vnořeny hluboko pod jeho tělem, postavil vysoký most, po němž přešel za Srba a snížil bodové skóre na 1:6," popsal duel Baják.

Druhá perioda začala silným tlakem ze strany Hvoreckého, jež si byl vědom velké bodové ztráty. Zápasník ze Senty začal být pasivní, odmítal spojení a předkláněl tělo i hlavu. Hodonínský zápasník se nemohl dlouho prosadit, až do začátku poslední minuty souboje, kdy dokázal využít jeden nekontrolovaný předklon soupeře k pevnému záběru ruky a hlavy, po kterém následoval přehoz za čtyři body.

Rozhodující okamžik utkání přišel po dopadu, kdy Hvorecký nerozpojil záběr a ze stejného spojení provedl zvrácení soupeře do nebezpečné polohy, čímž zvítězil o jediný bod. Svou slabou chvilku, kterou již nedokázal napravit, si Hvorecký vybral ve finále proti Endremu Biró z Ferencvárošu Budapešť, jemuž po křižním porazu podlehl na body.

Skvělou prezentaci hodonínské zápasnické školy předvedli i další medailisté, kteří obsadili po jediné prohře výtečné třetí místo. Alexandr Harca nestačil ve váze do osmadvaceti kilo jen na pozdějšího vítěze, Atillu Jozse z Ceglédu. „Prohra to byla smolná, neboť náš borec ve vyrovnaném souboji držel svého soupeře již na lopatkách," uvedl Baják.

Parádní výkon Harca zopakoval i v souboji o bronz, ve kterém na technickou převahu porazil Daniela Özvegyho z Kanjiže. Další bronzovou medaili vybojoval Dominik Kubeš, který ve váze do jednatřiceti kilo v rozhodujícím utkání rozdrtil dvanáct jedna na body Chorvata Peno Šimunkoviče.

Poslední bronz pak po lopatkovém vítězství nad srbským zápasníkem Srdanem Todorovičem přidal Šimon Kocmánek, který startoval ve váze do čtyřiatřiceti kilo.

Po tomto povedeném zahraničním vystoupení čeká všechny hodonínské zápasníky měsíční prázdninová pauza, po které začne tvrdá letní příprava, jež vyvrcholí sedmidenním výcvikovým táborem v Bzenci.