„Už jenom samotná cesta do dějiště šampionátu by vydala na samostatný článek," smál se předseda hodonínského Raft Klubu Vojtěch Chrenka.

Ten společně se závodníky absolvoval z vídeňského letiště pětihodinový let do Dauhá v Kataru, kde následoval přestup na další let s cílovou destinací v Jakartě. „Po příletu a všech odbaveních se nám konečně otevřeli dveře a mi se nadechli místního horkého a vlhkého vzduchu," popsal klimatické podmínky Chrenka.

Nejen na hodonínskou výpravu před letištní halou čekalo domluvené auto a místní průvodkyně, která se o české reprezentanty po celý týden pobytu starala a zařizovala vše potřebné. Po nekonečné šestihodinové cestě se hodonínští raftaři konečně dostali do cíle. Nad dopravou ovšem na hotelu pouze kroutili hlavami. „Bohužel jsme jeli v tom nejhorším možném čase. Místní lidé byli schopní udělat ze tří jízdních pruhů klidně i šest. Do toho všeho kličkovali skútry, kola a chodili lidé se zvířaty," popsal neskutečný provoz Chrenka, který se společně s parťáky po dvou dnech náročného a únavného cestování ocitl v krásném údolí plného zeleně, rýžových polí, malých vesniček s neustále se usmívajícími obyvateli.

„Po příjezdu se celá naše výprava ubytovala a nikdo se nezmohl na nic než na spánek. V místě konání šampionátu byl zatím klid. I první dva dny tréninků na řece jsme tam byli skoro sami, což nám vyhovovalo," popsal atmosféru Chrenka.

Varování od domorodců

S řekou Citarik, která protéká dlouhým údolí ze severovýchodu na západ a do moře se vlévá na nejzápadnějším cípu ostrova Jáva, se hodonínští raftaři dlouho seznamovali. „Je plná velkých kamenů a voda má barvu místní půdy, takže bylo velmi těžké se na ní zorientovat a najít správnou stopu," říká Chrenka.

Závodníci při tréninku na řece občas zahlédli hady nebo varany. „Domorodci nás navíc varovali, abychom kvůli splaškové vodě z místních vesnic v řece trávili co nejméně času," pravil mladý předseda slováckého oddílu.

Areál světového šampionátu za další tři dny zaplnili všichni účastníci. Tamní kemp po příjezdu všech týmů z celého světa rázem ožil, čehož využili místní prodejci, kteří zaplnili okolí kempu i závodní tratě, aby mohli sportovcům nabídnout své zboží. „Prodávali vše od oblečení až po mačety a napodobeniny nejnovějších telefonů, které jsou momentálně na trhu," řekl Chrenka.

Šampionát mohl tedy odstartovat. Mistrovství akci zahájila ukázka místních tanců a přehlídka indonéské kultury. Jediné, co narušovalo slavnostní ceremoniál, bylo nesnesitelné horko a dusno, které závodníky celý týden trápilo. „Závodit v těchto podmínkách je náročné a únavné. Nejsme na takové podmínky zvyklí," dodal Chrenka.

ČTĚTE TAKÉ: Mistrovství světa: hodonínští raftaři skončili v kategorii juniorů celkově pátí

Raftaři se vydali na Bali, kde navštívili i chrámové město

Hodonín – Po závěrečném ceremoniálu, který se po posledním závodě uskutečnil v rytmu indonéských lidových tanců, opustila hodonínská výprava místo konání světového šampionátu v raftingu, a odletěla relaxovat na hodinu vzdálený ostrov Bali.

„Tady nás čekal týden zaslouženého volna, odpočinku a poznávání krás této země," uvedl předseda Raft Klubu Hodonín Vojtěch Chrenka. Ten společně s dalšími členy posádky první noc přespal ve městě Kuta, které leží nedaleko hlavního města Denpasaru. „Zdržuje se tu spoustu turistů, proto jsme se hned ráno rozhodli vypůjčit si skůtry a vydali se na jih ostrova, kde jsme našli nádherné klidné pláže bez lidí, místa na surfování a krásné výhledy na oceán," uvedl Chrenka, jenž se s parťáky po dvou dnech lenošení a zábavy vydal na další cestu. „Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna se vydala na neaktivní sopku Agung, která je vysoká 3142 metrů a nachází se ve středozemí. Tato parta po cestě zpět navštívila chrámové město Ubud," informoval hodonínský šéf.

Druhá skupina navštívila tři malé ostrovy Gili ležící poblíž Lomboku. „Čas tady utíkal až příliš rychle a mi se opět po třech dnech sešli ve městě Kuta a s radostí, že jsme přežili týden cestování na skůtrech, jsme se vydali na poslední dvoudenní cestu domů," uzavřel Chrenka.