Úspěšný fotbalista a trenér byl starostkou obce Annou Hubáčkovou nedávno slavnostně oceněn, na bývalého hráče i kouče si vzpomnělo takém současné vedení Baníku. Důvod je prostý. Ivan Bilský 27. srpna oslavil významné životní jubileum. Bylo mu osmdesát let. „Moc si toho vážím,“ prohlásila jedna z ratíškovický legend.

S milovaným fotbalem začínal v první třídě. „Za Hitlera se nesmělo psát ani a hrát levou rukou nebo nohou,“ vzpomíná na začátek kariéry.

Bilský se jako mladý student vyučil v Letu Kunovice. Při studiu hrával za Uherské Hradiště. Po roce se ale vrátil zpět domů do Ratíškovic.

Byl součástí výjimečné generace, zlaté party. V roce 1955 se ratíškovičtí fotbalisté stali mistry republiky.

Šikovný a hbitý křídelník o dva roky později narukoval na vojnu. Do Dukly Praha měl namířeno společně s Františkem Kordulou, který se ale krátce před nástupem vážně zranil v zápase v Uherském Ostrohu. „Tehdy se hrálo systémem jaro-podzim. Kdyby se Zdeněk Vacenovský nevrátil z Vítkovic domů, asi bychom spadli z I. A třídy,“ vybavuje si i po letech Bilský.

V hlavě má i mimofotbalový zážitek. „Tenkrát umřel prezident Antonín Zápotocký a my jako bažanti jsme stáli čestnou stráž. Byla velká zima, celý jsem se klepal,“ vzpomíná s úsměvem.

V Praze ovšem dlouho nezůstal. Na konci roku se stěhoval do Tábora, odkud zamířil do Písku, kde hrával divizi.

Po návratu z vojny začal pracovat Na Dolu osvobození, kterému šéfoval ředitel Emil Křikava. „Ratíškovice tehdy hrály divizi. Byl jsem v kádru, když jsme v sezonách 1959/60 a 1962/63 hráli druhou ligu,“ chlubí se Bilský.

Celou kariéru odehrál na levém nebo pravém křídle. V jednatřiceti letech s aktivním hraním skončil a začal trénovat mladší žáky. „Neměl jsem žádný trenérský kurz, tak jsem si nejdříve v Radějově udělal čtvrtou třídu a pak jsem byl s Františkem Blahou v Klánovicích. Trenérské studium jsem zakončil v Prostějově,“ hlásí.

Nejprve nabité znalosti předával začínajícím fotbalistům sám, později mu pomáhal Petr Šupa. Po něm spolupracoval s Janem Koplíkem a vedlo se jim náramně. Baník hrál žákovský krajský přebor, díky triumfu na turnaji v Poštorné se kvalifikovali na národní šampionát do Opavy, kde na sedmém mistrovství ČSR v Opavě v roce 1978 získali bronzovou medaili.

Lepší ve Slezsku byly pouze naděje pražské Slavie a Hradce Králové. „Byl to pro náš tým, klub i obec velký úspěch,“ vzpomíná i po letech Ivan Bilský. Známý mládežnický kouč, který družstvo vedl společně s Janem Koplíkem, byl odbornou komisí vyhodnocen jako nejlepší trenér mládežnického šampionátu. „Radši bych si ale s kluky zahrál finále, na které jsme měli,“ je Bilský přesvědčen.

Po dvou letech se úspěšný kouč posunul k dorostu, kde vydržel až do roku 2002. Mezitím vedl i béčko dospělých, raději měl ale mládež, které obětoval kus života.

Další Bilského úspěch přišel na konci milénia, kdy s dorostenci Baníku postoupil do druhé ligy. Oblíbený trenér spolupracoval s Petrem Zemánkem, Petrem Vybíralem, Petrem Koplem, Blažejem Lungou, Petrem Kouřilem, Stanislavem Mackem, Jiřím Vacenovským a dalšími kamarády a kolegy.

I po mozkové příhodě 2. října 2002 patří mezi věrné fotbalové fanoušky a domácí zápasy Baníku navštěvuje doteď. „Jsem trochu horší, ale nestěžuji si,“ říká s úsměvem Bilský. Bolest mu způsobila pouze smrt milované ženy, na kterou s láskou každý den vzpomíná.