V pětadvacetitisícovém městě se nechlubí pouze výsledky žen, ale i mužů a především talentované mládeže. Ve sportovním centru stále vyrůstají šikovní hráči a hráčky, kteří to mohou dotáhnout stejně daleko jako nejznámější hodonínské odchovankyně, Iveta Vacenovská, Dana Čechová či Hana Matelová. „Stolní tenis je podle olympijských statistik nejrozšířenějším sportem na naší planetě. Má nejvíce národních svazů, můžete ho hrát až do vysokého důchodového věku a navíc je finančně jeden z nejméně náročných," připomíná šéf jihomoravského klubu Richard Brhel.

V letošním roce klub slaví významné jubileum. Co všechno bylo součástí oslav výročí čtyřiceti let od založení oddílu v roce 1975?

Kurka: Oslavu našeho jubilea jsme spojili s oslavami devadesátého výročí založení stolního tenisu v Československu a v hale stolního tenisu TEZA uspořádali velice povedené slavnostní odpoledne. Fanouškům stolního tenisu se podařilo představit legendy tohoto sportu i osobnosti společenského života. Zaplněná hala a spousty gratulací a poděkování nám udělaly velkou radost.

Brhel: My slavíme celý rok, ale každopádně jsme si to také vychutnali při oslavě zisku devátého titulu mistra České republiky v extralize. Tyto oslavy jsou již legendární (smích). Poslední akcí, kterou tento jubilejní rok zakončíme, bude pořadatelství finále pětadvacátého ročníku Českého poháru, které se uskuteční v Hodoníně v sobotu devatenáctého prosince.

Když se ohlédnete zpět do historie, které klubové úspěchy vám nejvíce utkvěly v paměti?

Kurka: Asi zisk prvního titulu v roce 1997. To byl prvopočátek všech následujících úspěchů.

Brhel: Z mého pohledu to byl zisk zlatého hattricku v letech 2007 až 2009. To bylo v té době pro mnohé nepřející nepředstavitelné a pro nás v klubu něco neuvěřitelného. Především vzpomínám na titul z roku 2007, kdy jsme do klubu jako první v historii celého Československa angažovali čínskou hráčku Shi Dan. Fanoušci v zápasech play-off zaplnili naši hernu až ke stropu a titul jsme vyhráli v rozhodujícím utkání ve Frýdlantu. Cesta zpět do Hodonína byla hodně dlouhá a náročná (úsměv).

Kdo za všemi úspěchy stojí?

Kurka: Především jsou to dva lidé. Prvním z nich je Mirek Běťák, což je otec zakladatel, s jehož osobou je spojeno založení klubu. On byl strůjcem zisku historicky prvního titulu v ženské extralize i měl obří podíl na otevření nové herny stolního tenisu v roce 1984. A druhým mužem je samozřejmě Vladimír Brhel. Dnes již legendární trenér mládeže, jemuž klub vděčí za drtivou většinu úspěchů.

Za úspěchy ovšem rozhodně nestojí pouze zmiňovaní pánové a dámy. Které hráčky, trenéry či funkcionáře z minulosti i současnosti byste vyzdvihli?

Kurka: Již zmíněného Mirka Běťáka, který ve spolupráci se Standou Bílkem postavil klub na nohy a především měli oba šťastnou ruku ve výběru trenérů, a to hlavně v osobě Vladimíra Brhela. Z hráček je především třeba vyzvednout ty nejúspěšnější, Alenu Vachovcovou, která se podílela na zisku osmi z devíti získaných titulů, potom samozřejmě Ivetu Vacenovskou, dnes hráčku světové úrovně, Danu Hadačovou a taky stovky dalších hráčů a hráček, kteří klubem prošli.

Brhel: Já musím také zmínit Františka Mikuleckého, který z nás aktivních členů působí v klubu nejdéle, už od jeho založení. Fera, jak mu v klubu přezdíváme, je prostě chodící kronika našeho klubu.

Čím to je, že v Hodoníně vyrostlo tolik výborných hráčů a hráček?

Kurka: Jednoznačně dlouhodobě vynikající prací s mládeží Vladimíra Brhela. Jména jako Iveta Vacenovská, Dana Hadačová, Hana Matelová hovoří za vše. Vždyť právě tato děvčata dnes tvoří český ženský národní tým.

Brhel: V neposlední řadě také zřízením Sportovního centra mládeže a výborná práce trenérů. Vyzdvihnout musím především Alenou Vachovcovou nebo Jána Medveckého.

Je výchova mladých talentů i nadále vaší prioritou?

Kurka: Jednoznačně.

Brhel: Snažíme se pro to dělat maximum.

Když jste klub před lety přebírali, počítali jste s takovými výsledky a úspěchy?

Brhel: My jsme se hlavně snažili navázat na již zmíněné výsledky a úspěchy, stabilizovat činnost klubu a především klub zabezpečit po ekonomické stránce.

Významným mezníkem v historii klubu byla výstavba nové haly. Jak moc složité bylo na ni sehnat peníze?

Kurka: Tato otázka je spíš pro zástupce města, ale faktem zůstává, že i my jsme se výraznou měrou podíleli na podpoře financování výstavby. Klub především díky úsilí Mirka Běťáka získal ministerskou dotaci ve výši deseti miliónů, původně určenou na rekonstrukci staré herny na Skácelově ulici. Avšak po následných jednáních s vedením radnice jsme dospěli k rozhodnutí, že tyto prostředky použijeme na výstavbu nové herny stolního tenisu, která se stane součástí sportovní haly TEZA. Čas ukázal, že to rozhodnutí bylo rozumné a správné.

Brhel: To je pravda. Myslím si, že jsme byli v Hodoníně jediným klubem, který přispěl do společného rozpočtu na výstavbu sportovní haly herny stolního tenisu. Na tuto skutečnost by dnes rádo hodně lidí zapomnělo, především již výše zmínění zlatokopové, a je třeba jim to neustále připomínat.

Je něco, co vás momentálně hodně trápí?

Kurka: Absence podpory sportu od státu, konec Sazky, snížený zájem mládeže o sport. Pro stát sportovní výchova dětí patrně přestala být prioritou, podpora se přesunula do oblastí spíše sociální péče, děti prostě nejsou voličská základna.

Brhel: Já musím upozornit na skutečnost, že se obecně ve sportovním prostředí vyskytuje čím dál tím víc rádoby trenérů a odborníků, kteří sport používají pouze jako zástěrku k jejich podnikání. Jako prostředek, jak přijít k obecním či státním dotacím. Účelově zakládají občanská sdružení a hledají obec či město, kde se mohou k dotacím přes svoje kanály dostat. A pokud jim to někdo zarazí nebo jim pramen na radnici vyschne, tak si najdou jiné město a zkouší to znovu. Jsou to novodobí zlatokopové. Věřte mi, že vím, o čem mluvím, setkávám se s nimi více, než je zdrávo. Jejich činnost nejenom sportu moc škodí.

Předseda SKST ČSAD Hodonín Richard BrhelBylo někdy období, kdy jste chtěli v klubu skončit?

Brhel: Určitě bylo, přemýšlím o tom pokaždé, když narazím na nějakého blbce, a říkám si, jestli mám zapotřebí potkávat kvůli sportu takovéhle lidi. Ale už Jan Werich přece upozorňoval na to, že nejhorší srážka v životě je srážka s blbcem.

Stolní tenis je po celém světě hodně oblíbený, ale mezi divácky atraktivní sporty nepatří. Souhlasíte?

Brhel: Zase taková pravda to není. Třeba v Číně je stolní tenis nejatraktivnějším sportem vůbec a také v Německu je nesmírně populární a chodí na něj spousty lidí. Ono hodně záleží na tom, kdo a jak tuto atraktivitu vytváří. Jsou to především peníze a média. Jeden příklad za všechny. Celou sezonu se staráme, jak a kde sehnat prostředky na udržení vrcholové úrovně klubu. Když už tyto nemalé prostředky seženeme a klub si vybojuje účast v nejvyšší soutěži Evropy, Lize mistryň, chceme tato utkání zprostředkovat také všem českým fanouškům. Oslovíme tedy veřejnoprávní televizi, která nám to umožní, avšak pouze tehdy, pokud jí za to zaplatíme. A tady se bavíme o částce v řádech desetitisíců korun. Úděsná situace pro atraktivitu stolního tenisu v České republice. Přitom je stolní tenis podle olympijských statistik nejrozšířenějším sportem na naší planetě, má nejvíce národních svazů ze všech sportů.

Jak moc těžké je děti k tomuto sportu přilákat?

Kurka: Čím dál tím těžší. Bohužel zájem je vedený k mediálně zajímavějším sportům a k počítači.

Brhel: Nejen přilákat, ale také je u sportu udržet. Strašně moc záleží na vztahu rodičů ke sportu, na jejich rozhodnutí obětovat svůj volný čas a podporovat své děti. Pokud tomu tak není, tak z vlastní zkušenosti vím, že dítě sportování rychle zanechá. Když potkávám tyto rodiče nebo jejich děti, které nevydržely sportovat a jsou dnes již mnohdy dospělé, tak mně často říkají, jaká je to škoda, že nevydržely a litují toho. Stolní tenis je totiž sport, který můžete dělat až do vysokého důchodového věku a udržovat se stále v dobré fyzické kondici. A navíc je to finančně jeden z nejméně náročných sportů.

Dají se vůbec podmínky, ve kterých jste trénovali a hráli před dvaceti lety, srovnat s těmi dnešními?

Kurka: I podmínky ve staré hale na Skácelově byly na tehdejší dobu vynikající. My jsme se však kvalitativně posunuli trochu dál. U nové herny je hlavně přínosné spojení s hlavní halou, a to v případě pořádání významných mezinárodních akcí, jako je například Czech Junior and Cadet Open, evropské kvalifikace a podobně.

Brhel: Musíme si uvědomit, že se stolní tenis za tuto dobu posunul strašně moc kupředu. Dnes bychom již kupříkladu ve staré herně nemohli hrát ani jednu z mezinárodních soutěží, ve kterých každou sezonu startujeme. Ty podmínky jsou prostě nesrovnatelné. Dnes hrajeme v nejmodernější herně na stolní tenis v České republice.

Jak moc složité je shánění financí do stolního tenisu v Česku?

Kurka: Vidíte, že i velké fotbalové kluby mají problémy s financováním provozu. Zcela selhala podpora státu a dost se propadl sponzorský potenciál. Když hovoříme se sportovními manažery, kteří k nám zavítají z evropských klubů, tak většina hovoří o sedmdesáti procentech pokrytí nákladů z veřejných zdrojů, ať už je to město, kraj, či stát. V Rusku se daří dostávat i štědrou podporu od sponzorů. Na rozdíl od některých jiných sportovních hodonínských klubů se radnice na tvorbě našich příjmů podílí asi deseti procenty. Přesto jsme i za tuto podporu vděční a především za možnost hrát v tak moderní hale, která město stála nemalé prostředky. Musíme vzpomenout i podporu kraje, především při financování sportovních akcí.

Máte i po tolika letech ještě nějaké cíle a plány, které byste chtěli v nejbližší době uskutečnit?

Kurka: Dobrá práce s mládeží, široká členská základna a účast v Lize mistrů žen.

Brhel: Vydržet dalších čtyřicet let!

Ženy pravidelně sbírají mistrovské tituly. Nechybí vám v Česku větší konkurence?

Kurka: Jednoznačně. Bohužel se dostáváme do situace, kdy naší motivací jsou evropské poháry a snad jen finále ligy s naším největším rivalem a jediným konkurenceschopným týmem, Břeclaví.

Muži Hodonína hrají pouze druhou nejvyšší soutěž. Neuvažovali jste někdy o tom, že byste je podporovali víc? Třeba i na úkor žen…

Kurka: Zatím ne a určitě ne na úkor žen. Možná snad pokud bychom našli především další finanční zdroje. Nicméně muži hrají nejvyšší amatérskou soutěž v České republice.

Brhel: Přesně tak, kluci hrají první ligu, nad kterou je už pouze extraliga, která je plně profesionální soutěží. Takže pro plnohodnotnou účast v této soutěži potřebujete minimálně tři vysoce kvalitní hráče, což společně s přihláškou obnáší částku kolem dvou milionů korun.

O Hodonínu se říká, že je hokejovým městem. Jak je toto město vnímáno ve stolnětenisovém prostředí?

Kurka: Je to určitě pravda, Hodonín prostě nikdy nebude fotbalovým ani stolně-tenisovým městem z hlediska diváckého zájmu a tato výsada vždy bude patřit hokeji. Řada z nás hokej pravidelně navštěvuje a podporuje. Ostatně hokej je český fenomén. Na druhé straně je ale úroveň soutěží. Tady se domníváme, že jsme trochu někde jinde.

Spolupracujete i s jinými okolními kluby?

Kurka: Jednoznačně a velmi intenzívně. Namátkou bych uvedl SKST Dubňany, kde se dlouhodobě daří vychovávat špičkovou mládež, která pak pokračuje v SCM v Hodoníně a následně pak v reprezentaci České republiky.

Co vůbec říkáte na úroveň stolního tenisu v celém regionu? Roste počet hráčů a hráček, nebo je o stolní tenis čím dál menší zájem?

Kurka: Z dlouhodobého hlediska úroveň roste a je zde řada dobrých trenérů a klubů, které vychovaly špičkové hráče. Ať už Slovan Hodonín, SKST Dubňany, nebo Jiskra Strážnice. Co se týká počtu, i zde platí celospolečenský fenomén snížení zájmu dětí o sport. Tedy počet klesá.

Brhel: Klesá, ale my se nevzdáváme a snažíme se pro popularitu stolního tenisu dělat, co to jde. Pořádáme letní i zimní kempy, akce pro tělesně i mentálně postižené, sportovní dny pro školáky i předškoláky. Navíc nábor dětí do naší přípravky se koná po celou sezonu. Od pondělí do pátku každý může od patnácti do osmnácti hodin mezi nás přijít. Kontaktní informace jsou k dispozici na našich internetových stránkách.