Ještě minulý týden jste na sociálních sítích uveřejnil jméno nového sponzora a zdálo se, že se chystáte na další sezonu. Proč nastal náhlý obrat?
Jel jsem na plné obrátky až do konce, minulý týden nepřišel na schůzku jeden z partnerů, se kterým jsem měl lepit rozpočet na sezonu. Motorky jsou hodně drahý sport, který bez peněz dělat nejde. Měl jsem jich do týmu přinášet hromadu, ale shánějí se těžce. Nemám si už co dokazovat. V životě jsem sice nevyhrál závod, nicméně pořád jsem jezdil nejprestižnější motocyklové mistrovství, které má největší dosah a popularitu. Není pro mě zajímavé zkusit jiný šampionát. Někdo přejde na superbiky nebo endurance (vytrvalostní mistrovství světa – pozn. red.), ale tím jen oddalují konec. Věřím, že se dokážu uživit i jinak než jako profesionální závodník. Nastává nová éra a můžu konečně dělat, co mě baví. V poslední době jsem spíš pořád sháněl sponzory.

Jak dlouho jste se rozhodoval?
Bylo to nesmírně složité rozhodnutí, nejsložitější, co jsem kdy udělal. Je to ještě daleko těžší, než když si vybíráte, na jakou vysokou školu jít. Vždyť jsem se závodění věnoval od pěti let, mám obrovskou skupinu fanoušků, která mě podporuje, hromadu sponzorů. Ale musím brát zřetel na rodinu a hlavně na sebe. Dál už jsem to všechno v seriálu snášet nemohl.

Jak rozhodnutí přijali ostatní?
Nechtěl jsem podstupovat riziko, že když nemám zajištěné peníze, tak třeba v Le Mans zjistím, že na to nemám. Z mých sponzorů mě za rozhodnutí všichni plácali po ramenech. Nejprve byli v šoku a udiveni, ale podpořili mě. Většina mých sponzorů byli kamarádi, z nichž se postupně stali sponzoři. Na to jsem dbal celou kariéru.

Přitom jste věřil, že právě ve španělské stáji zaznamenáte průlom.
Majitel sice vládne pevnou rukou a je macho, ale na druhou stranu taky kvalitní a výborný chlap. Pod jeho vedením bych se dostal výš a vyskočil navrch, ale dnes je strašně těžké sehnat peníze a přes to se nejde dostat. Nejdřív zakázali sponzorovat motocykly tabákovým firmám, později alkoholovým, zavedli daně. Firmy a značky podporují sportovce čím dál míň a je to stále těžší.

Není vaše rozhodnutí ukvapené?
Je jen otázka času, kdy sportovec udělá ten krok a ukončí kariéru. Záleží na každém. Je tam spousta věcí, do kterých běžný člověk nevidí. Nejde o unáhlené rozhodnutí. Nepřemýšlel jsem nad ním dlouhodobě, ale postupně se skládalo puzzle a události posledních dní byly poslední střípek. Vím, jak strašně obtížné je jezdit MotoGP, tím spíš, když člověk vypadne. Nechci zkusit Dakar nebo superbiky, pořád jde o podřadné šampionáty. Věřím, že litovat nebudu, život nekončí, teprve začíná.

Čemu se teď hodláte věnovat?
Mám v hlavě spoustu věcí, chci se bavit, určitě hodlám dál závodit. Chci si zkusit motokros, ze začátku třeba Český pohár. Dál se budu věnovat minibikům nebo jetsurfu.

Takže se plánujete hlavně bavit.
Ano, hodlám si teď užívat. Ač se to nezdálo, byla profesionální kariéra náročná. Kvůli motorkám jsem neměl čas na rodinu a kamarády. Teď hodlám vrátit čas lidem, na které jsem ho neměl.

Co vám bude chybět na profesionální kariéře a co naopak s chutí oželíte?
S radostí si odpustím všechen ten stres i napětí a neustálé cestování. Naopak mi budou chybět souboje v obrovské rychlosti loket na loket a ten adrenalin. Nevím, jestli ho takový ještě někdy zažiju.