Fanoušky Veselí zpráva o vašem konci v klubu zaskočila. Jsou vaše zdravotní problémy opravdu tak vážné, abyste nemohl v klubu dál pokračovat?

To mě velice mrzí, ale i tohle je sport. Fanouškům velmi děkuji za podporu týmu. Četl jsem váš článek, který bych rád důrazně dementoval. Není pravda, že odcházím kvůli zdravotním problémům. Nikdy jsem žádný e-mail, že končím ze zdravotních důvodů, neposlal.

Vedení klubu dále tvrdí, že jste se rozešli v dobrém. Je to pravda?

Ano, beru vše profesionálně. Není důvod k nevraživosti. Je to sport a i rozdílnost názorů k němu patří. V případné další komunikaci nevidím problém. Lidsky jsme se v mnoha věcech shodli. V pátek jsem se rozloučil, poděkoval děvčatům za spolupráci, vysvětlil jim okolnosti odchodu, popřál hodně štěstí v další práci a každé z nich podal ruku.

Co vůbec říkáte na vyjádření představitelů klubu v médiích?

Trochu mě mrzí, ale myslím, že spíše došlo k informačním šumům. Jiné vysvětlení není možné.

Ovlivňovala nemoc klubové povinnosti?

Žádné zdravotní komplikace ani pracovní povinnosti nijak neovlivnily mou činnost v klubu, tréninkový nebo zápasový proces. Opakuji, za mým odchodem nejsou a nebyly zdravotní problémy. Jediný a řádný důvod jsem již řekl.

Uvnitř týmu všechno fungovalo?

Ne vždy si s každým rozumíte a vaše metody všem vyhovují. To je normální nejen ve sportu. Výsledky s daným týmem, jako je remíza s Porubou, vyrovnané partie se Šalou a Michalovci, po překonaných problémech hovoří za vše.

S jakými typy hráček máte dobré zkušenosti a naopak?

Jak jsem již odpovídal v jiném rozhovoru, všem nastavuji stejné podmínky a pravidla. Nikoho neprotěžuji. Když někdo zaslouží pochválit, pochválím ho, když zaslouží kritiku, zkritizuji ho, ale jede se dál. Obecně, rád spolupracuji s hráči, kteří opravdu na sobě chtějí pracovat, zlepšovat se, makají samostatně doma a nefňukají nad každou věcí, co jim zrovna nevoní. Naopak, pokud to jde, se zbavuji a nerad pracuji s hráči, kteří se chovají jako hvězdy, aniž by něco dokázali, nemají pokoru, píli a slušné chování. Ale takto to má asi každý trenér (úsměv).

Mezi které hráčky patří spojka Jana Šustková, která byla oceněná v anketě nejlepších sportovců Hodonínska za rok 2015?

S Jankou je radost spolupracovat. Dlouho jsem neviděl hráče, který by ostatní tak výrazně převyšoval svojí všestranností a fyzickou kondicí. Přitom je ze všech nejmladší. Když se na ni díváte, působí jako gazela. Pevné držení těla, hlava vzhůru, brada a prsa vpřed, koordinované pohyby, výborná míčová technika. Pokud zůstane na sebe přísná, nepodlehne různým nástrahám a bude tvrdě pracovat, tak svou „káru" doveze hodně daleko. Sice na sobě musí ještě pracovat, ale věřím, že o této dívce mnoho uslyšíme.

Jak hodnotíte vaše působení ve Veselí nad Moravou?

Velmi pozitivně, i když ne s každým zafungovala vzájemná „chemie". Když uvážíte, že po loňské sezoně odešlo šest lidí základní sestavy, museli jsme vytvořit nový tým z méně zkušených nebo hodně mladých hráček, v zimě otěhotněly další dvě klíčové hráčky, trénovali jsme v minimálním počtu, tak si myslím, že jsme „tím bičem zapráskali". Sice jsme se potýkali s „dětskými" a zbytečnými problémy od samého začátku, nicméně postupem času se pár věcí srovnalo a zvládli jsme kus práce. V současné době je vše nastaveno tak, že budu spokojený, když se získá ještě šest až osm bodů v základní části, včetně nedělního zisku z Prešova. Vzhledem k tomu, že tým převzal pan Varga, což je kvalitní trenér, kterého jsem oslovil s žádostí o zástup již v říjnu, kdy jsem plnil reprezentační povinnosti, tak si myslím, že vše dopadne dobře. Jinak je angažmá ve Veselí pro mě po všech stránkách obrovská zkušenost. Ženská házená je však odlišná od té mužské.

Neberete angažmá na Slovácku jako ztrátu času?

Ale vůbec ne, ba naopak. Poznal jsem skvělé fanoušky, zajímavé typy hráček a ověřil si, že můj pohled na házenou a systém mé práce je konkurenceschopný i v ženské mezinárodní soutěži. To, že odcházím od rozdělané práce, neberu tragicky. Snažil jsem se předat maximum. Ale i o tomhle je sport. Spíš se na tuto situaci dívám z jiného pohledu. Jak jste říkal, je cirkulace trenérů za poslední období velká. Průměrně to vychází, že trenér vydrží tři až čtyři měsíce. Já vydržel osmý měsíc, tudíž jsme mohli zvládnout nějaké penzum práce.

Čím to je, že ve Veselí se tak často mění trenéři?

Nezlobte se, tohle mi nepřísluší hodnotit.

Odpovídá současné postavení v tabulce a výsledky možnostem mladého veselského družstva?

Ano myslím, že současná pozice je adekvátní všem okolnostem v tomto soutěžním ročníku.

Veselí trápí hlavně úzký kádr. Některé zápasy jste dokonce odehráli bez náhradnic. Jak moc bylo složité tým připravit na jednotlivé duely?

Jak jsem již říkal v rozhovoru den po utkání s Mostem, je nevídaná věc v nejvyšší soutěži, aby se na tréninku sešly tři, čtyři hráčky a tři brankářky. To jsem ještě nezažil. Na druhé straně jsem si ověřil, že i v takovém počtu se dá udělat tréninková jednotka bez větších obtíží. Pokud se tato situace opakuje po delší období, je velmi složité připravit tým na utkání. Ovšem nezastírám, že v podobné situaci je náročné pro samotné hráčky nalézt potřebnou motivaci. Ale povedlo se a překonali jsme „klinickou smrt".

Tréninková docházka byla v pořádku?

S ní celkem nebyl problém. V prosinci přišla další děvčata z nižších soutěží, tak se přeci jen lépe dýchalo a mohli jsme dělat i systémové věci.

Už víte, kam vaše kroky povedou nyní?

Nějaké zajímavé nabídky a projekty mám, ale netrápím se svojí budoucností. Mám obrovské štěstí, že se házenou pouze bavím, tudíž na ní nejsem závislý. Nemusím řešit zákulisní tahy a mohu nahlas říkat své názory. I když zrovna tohle nebývá populární. (úsměv)

Kdybyste si mohl vybrat, povedete raději muže, nebo ženy?

Každá práce je o lidech a jejich ochotě, či neochotě pracovat a spolupracovat. Nemám problém se žádnou složkou. Nicméně se dlouhodobě věnuji svému projektu na zvýšení erudice trenérů v České republice. Tak věřím, že budu mít více času se do něj hlouběji ponořit a oslovit zajímavé lidi na spolupráci.