Skvělými zákroky se prezentovala už v napínavém duelu proti Porubě, celý zápas ale odchytala až o týden později v Jindřichově Hradci, kde panenkám pomohla k důležité výhře. „Už je na čase začít sbírat zkušenosti nejen z lavičky," říká v rozhovoru pro Hodonínský deník dcera bývalého brankáře a současného trenéra národních házenkářů Veselí nad Moravou, která studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Jak hodnotíte poslední zápas v Jindřichově Hradci?

V Jindřichově Hradci jsou utkání vždycky těžká, proto jsme ani tento poslední zápas nepodcenily a k zápasu se postavily zodpovědně. Přestože jsme kvůli neproměněným šancím chvilkami ztrácely, myslím si, že jsme si body zasloužily.

Věděla jste dlouho dopředu, že odchytáte celé utkání?

O tom, že budu začínat v brance, jsem věděla týden dopředu. Ale to, že budu chytat celý zápas, bylo pro mě docela překvapení.

Byla jste nervózní, nebo jste to naopak nijak zvlášť neprožívala?

Musím se přiznat, že jsem byla nervózní. Jsem prostě takový člověk, který všechno až moc prožívá.

Chytalo se vám dobře? Vyčítáte si některou z obdržených branek?

Díky tomu, že jsme celý zápas udávaly tempo hry a rychle jsme se dostaly do vedení, tak bylo pro mě i to chytání jednodušší. Obrana mi hodněkrát pomohla. Vyčítám si všechny branky z křídla. Byly to laciné góly.

Co spoluhráčky? Chválily vás po zápase?

Nijak zvlášť jsme můj výkon, nebo výkon jiných hráček neřešily. Hlavní bylo, že jsme vezly domů dva body.

Letos to vypadá, že by jste se mohla dostat do branky mnohem častěji než v minulé sezoně. Souhlasíte?

Jasně. Už je na čase začít sbírat zkušenosti nejen z lavičky (smích).

Až se ale uzdraví Veronika Fialková, přibude vám konkurence. Nebojíte se toho?

Ano, Verča určitě konkurence bude, protože je to výborná a zkušená brankářka, ale já ji jako konkurenci příliš nevnímám. Přece jen se toho mám ještě hodně co učit a Verča mi vždycky ráda poradí a něco nového mě přiučí. Navíc jsme kolektiv a ona do týmu neodmyslitelně patří už jen díky její neuvěřitelné schopnosti tým vyhecovat.

Jaký máte vůbec vztah s dalšími brankářkami, Darinou Zvoničovou a zmiňovanou Veronikou Fialkovou?

S oběma brankářkami mám dobrý vztah. S Darčou si docela rozumíme a dokážeme se na spoustě věcí domluvit. Respektuji to, že je starší a má mi co dát. Proto se snažím vnímat její rady. Přestože je Verča teď dlouhodobě zraněná, myslím si, že s ní taky žádný problém nebude. Zatím spolu vycházíme fajn (úsměv).

V létě se tým Veselí výrazně změnil. Odešly reprezentantky a zkušené hráčky, naopak přišly mladé hráčky. Už jste stačily vytvořit v kabině dobrou partu, která vždy zdobila veselský klub?

Kolektiv je super. S holkami jsme si padly do oka a nemáme mezi sebou žádné problémy. Dovolím si tvrdit, že to může být naší výhodou.

V čem je veselský tým podle vás jiný?

V podstatě se nic moc nezměnilo. Kromě toho, že přišly nové mladé hráčky, které na sobě musí ještě pracovat.

Mnoho lidí panenky před sezonou odepsalo. Výkony ale nejsou vůbec špatné. Věříte i po dvou těsných porážkách v postup do play-off?

Jasně! Dvě těsné porážky nás všechny hodně mrzí. Hlavně proto, že jsme si je víceméně zavinily samy, ale snad jsme se z toho poučily a svými výkony dokážeme, že do play-off patříme.

Domácí zápasy hrajete v Hodoníně. Jak se vám tamní hala líbí? Na zápasy chodí celkem slušné návštěvy…

Hodonínská hala je krásná. Přesně taková nám ve Veselí chybí. Moc jsme tomu nevěřily, že si diváci v Hodoníně najdou na házenou cestu, ale mile nás překvapili nejen fanoušci z Hodonína, ale také příznivci z Veselí a okolí. Je to super, protože bez diváků by se hrálo špatně.

Ve středu vás čeká pohárový duel s Porubou. Ta vás naposledy porazila o gól. Očekáváte podobně vyrovnané utkání i teď?

Předpokládám, že zápas s Porubou bude mít zase podobný průběh, avšak se šťastnějším koncem pro nás. Tentokrát body zůstanou doma.

Vy studujete v Olomouci na Univerzitě Palackého. Jak moc těžké je skloubit studium na vysoké škole s chytáním v interligovém tý­mu?

Protože studuji přírodopis v kombinaci s tělocvikem, tak toho sportu mám ve škole až nad hlavu, ale tréninky zatím stíhám jezdit, i když je to časově náročné, protože musím z Olomouce dojíždět. A jak to zvládám? To se uvidí na konci semestru (úsměv).

Co na vaši kariéru říká otec, který trénuje ve Veselí národní házenkáře?

Otec je rád, že mě házená baví a taky mě v ní podporuje. Chodí se dívat na zápasy a jako bývalý brankář se mi snaží i poradit. Ne vždy má pro moje výkony slova chvály. Spíš bych řekla, že mě rád kritizuje a poučuje. Nejvyšší pochvalou, které se mi od něj může dostat je, když řekne, že ani on by to tak nechytl.

Bavíte se doma o házené často?

Ano. Někdy až moc. Často neřešíme ani nic jiného. Házená je naše každodenní téma.

Sledujete výsledky národních házenkářů Veselí?

Jasně, jsem věrným fanouškem a pokud to jde tak nevynechám domácí zápas.