Tady jsou jeho nejoblíbenější tratě. Místa, kam se na lyžích a s hůlkami v ruce rád a pravidelně vydává.

Pustevny

Asi nejvyhledávanější běžkařské trasy ve Zlínském kraji. Pustevny jsou výchozím bodem oblíbené oblasti. Tratě jsou různé náročnosti. K nejvyhledávanějším běžeckým trasám s překrásnými výhledy patří nenáročná, osmikilometrová hřebenovka směrem na Radhošť, nebo o maličko náročnější dvanáctikilometrová trasa na Martiňák. „Je to tam příjemné, mám to tam rád, i když tam i v pracovních dnech často bývá dost lidí,“ varuje Dufka.

Z Kamenné búdy na Javořinu

Na cestě ze Slavkova do Strání odbočuje na kopci Hrabina vpravo směr Kamenná búda (645 m n. m.). Asi po třech kilometrech dorazí po zasněžené, ale solidně průjezdné cestě na parkoviště. Dál auta nesmí, na zbrusu novou asfaltovou cestu je zákaz vjezdu.

Cedule k cíli, vrcholu Velké Javořiny, hlásí pět kilometrů. „Už pár metrů za parkovištěm je dobře prošlápnutá stopa. Asi po kilometru odbočuji na červenou značku. K vrcholu volím strmější a kratší trasu. Tady se o stopě moc mluvit nedá, strmě stoupám spíš po vyšlapané cestičce, stejnou trasou se vydali i pěší turisté přede mnou. První zastávka je u odpočívadla u Bětina javoru. Jsem zhruba v půlce cesty,“ líčí Dufka.

„Před mnou se rýsuje stoupání k vysílači. Těsně pod vysílačem je nejstrmější část cesty. Po hodině a čtvrt jsem na vrcholu, v nadmořské výšce 970 metrů. Mám štěstí, je skvělá viditelnost. Ta bývá na Javořině jen zřídka. Je vidět i 140 kilometrů vzdálený nejvyšší vrchol Jeseníků Praděd. Na slovenské straně vidíme siluety Nízkých Tater,“ popisuje.

Zpět jede kolem křižovatky do Strání, kde je také odbočka na Novou Lhotu. Odtud je sjezd mírnější, cesta vede po nové asfaltové cyklotrase, která tu byla v loňském roce vybudována. „Celá trasa měří kolem jedenácti kilometrů a dá se zvládnout za dvě hodiny,“ míní.

Z Mikulčina vrchu na Machnáč

Machnáč je místo s nejkrásnějším výhledem na Kopanice a okolí. Jeho nadmořská výška je 771 metrů. Je to také nejvyšší vrchol slovenské obce Drietoma.

„Z české strany je dobře dostupný po červené značce z Vyškovce,“ upozorňuje Dufka. Sám s kamarády přijeli od Mikulčina vrchu, auto zaparkoval u točny autobusu, pod známou kapličkou.

„Stopa byla po únorových mrazech tvrdá, někde žádná, cestou zpět jsme šli i kousek po svých. Scházelo ještě pár centimetrů snížku,“ říká. Od točny se jde směrem na Kykulu a odtud po hřebeni až na Machnáč, slovenský dvojitý kříž je viditelný už z velké vzdálenosti.

„Cesta tam i zpět je kolem deseti kilometrů, bez nějakého velkého převýšení,“ hlásí.

Lopata – Vyškovec a zpět

Z Mikulčina vrchu se také můžete vydat po další pěkné běžkařské trase. „Z parkoviště u chaty Lopata se vydáte dál po hlavní cestě. Asi po sto metrech odbočíte vlevo na lesní cestu - směr sjezdovka Myšáčka, dál kolem Agropenzionu, Pod Příslopem, až k chatě Vyškovec. Zpět musíte po stejné trase. Je to zhruba dvanáct kilometrů, trasa je spíš pro zkušenější běžkaře,“ upozorňuje.

Okolo Nové Lhoty

Největší areál pro běžkaře v regionu Slovácka je určitě nad Novou Lhotou. Nabízí několik upravovaných tratí, které se upravují skútrem nebo rolbou. Ve druhém únorovém týdnu byly podmínky pro vyznavače bílé stopy velmi solidní. „Parkovat můžete za vesnicí u sjezdovky a při příznivém počasí přímo na Kubíkovém vrchu,“ radí Dufka.

Z Nové Lhoty vybral dva okruhy. Nejoblíbenější vede na Velkou Javořinu. Trasa, která má převýšení necelých tři sta metrů, je pro zkušenější běžkaře a dá se zvládnout za necelé dvě hodiny. Měří zhruba dvanáct kilometrů.

„Pokud zvolíte ještě náročnější úsek až ze slovenských Vrbovců, tak musíte počítat přibližně s dvacetikilometrovou trasou,“ říká.

Druhá trasa vede z Kubíkova vrchu (680 m n.m.) na Hlavinu (520 m n.m.), směr Stará Turá. „Je to nenáročná trasa s mírným převýšením vhodná pro začátečníky. Je dostatečně široká a obyčejně má dvě stopy. Tam i zpět je to pohodových dvanáct kilometrů,“ zakončuje Dufka.