Když někdo chybuje, jsem na prášky, líčí olympijský vítěz a kouč Hrdlička

Samozřejmě mě potěšilo, ale také překvapilo, když jsme udělali dvě medaile, někdo si vzpomněl. (úsměv) Myslím, že k ceně mi hodně pomohl úspěch v Tokiu.

Oba vaši svěřenci mají zlaté medaile, kterou jste taky jako střelec získal. Lze olympijské triumfy vás tří porovnat?

Když člověk jednou vyhraje, ví, o čem to je. Tehdy byla jiná doba, teď jsem ve funkci trenéra, kde vychovávám děcka a vidím, jak postupují dál do reprezentace, získávají medaile z Evropy, ze světa, vyvíjí se to. Nastoupil jsem do rozjetého vlaku, kdy David s Jirkou už byli chlapi, hotoví střelci, něco za sebou měli. Dodal jsem jim třešničku na dortu, servis kolem nich. Co víc může trenéra potěšit, než vést svěřence, kteří mu to vrátí olympijskými medailemi.

Florbalisté Hattricku Brno dohánějí ztráty. Kádr je v dezolátním stavu

Váš úspěch v roce 1992 v Barceloně byl ovšem jiný, medaile se od vás nečekala…

Olympijské medaile jsou všechny na stejné úrovni, ale u mě bylo tehdy opravdu nečekané, že jsem vyhrál. Nechci říct, že se to teď od kluků čekalo, ale předpoklady měli. Samozřejmě ve střelbě se může zvrtnout cokoli a z prvního místa ve finále skončíte šestý, nebo se tam vůbec nedostanete. Kluci to brali jako normální závod, stříleli, trefovali terče, které praskaly, a dotáhli to do nejvyšších nástřelů. Když se však medaile čeká, je to daleko těžší, pochopitelně sportovec cítí tíhu odpovědnosti. Když se zeptáte kluků, asi vám řeknou, že ji necítili, ale mají to v hlavě. Jenže už jsou natolik odolní, že se s tím dokážou vyrovnat a dotáhnout závod do zdárného konce. Na olympiádě se čekala medaile třeba od lezce Adama Ondry a skončil šestý. Je to hlavně o psychice.

Už jste se podíval se svými svěřenci na olympijský závod?

Ještě jsme ho nerozebírali. Sice jsme byli v hospodě, ale o střílení jsme se nebavili.

Cítíte jako trenér větší nervozitu, než když jste střílel?

Prožívám závody dvakrát, jednou jako trenér, podruhé jako bývalý střelec. Když někdo chybuje, jsem z toho na prášky.

Ještě vezmete brokovnici do ruky, abyste se poměřil se svými svěřenci?

Furt to slibuji, ale mám po operaci ramene, takže ho musím vyléčit a jít postupně. Něco rozhodně uděláme, spíš mladším děckám chci ukázat, že ještě umím něco trefit.

Máte recept na vytváření olympijských vítězů ve střelbě?

Určitě ne. Funguje to jako ve všem, není to o ničem jiném než makání. Kdo udělá maximum, může dosáhnout nejlepších výsledků. Samozřejmě je třeba mít i trochu talentu a štěstí. Nemusí se to sice pokaždé podařit, ale když někdo udělal všechno, má aspoň čisté svědomí. Vyhrát sice může i ten, kdo to trochu fláká, ale většinou se to povede v jednom závodě a je konec.

Pomáhá, že jste se svými svěřenci kamarád?

Samozřejmě. To platí všude na mistrovství Evropy nebo světa, pokud to v kolektivu neklape a jste rozhádaní, výsledky nebudou. Když v týmu vše funguje a vládne pohoda, výsledky se dostavují.

Co podle vás mohou David Kostelecký s Jiřím Liptákem ještě dokázat?

Nebudu říkat, že pojedeme do Paříže, ale bude za tři roky a rád bych tam s nimi jel. Musíme si zase projít kvalifikační anabází a vybojovat místa, což se opět ztížilo kvůli novým pravidlům. Budeme rádi, když se nám podaří získat nějaké místo, ať kdokoli na olympiádu jede.

Kdy se začnou rozdělovat olympijská místa do Paříže?

Kvůli o rok posunuté olympiádě v Tokiu nemáme pauzu, skočíme hned do další sezony, v níž se získávají kvóty. Kvalifikační místa už se budou sbírat na Evropě ve druhé polovině srpna v Moskvě, světový šampionát bude na přelomu září a října v chorvatském Osijeku. Už u nás bude po sezoně, takže jsme si to museli nastavit tak, že začneme později, až v březnu. Není kam spěchat, aby kluci byli ve druhé polovině sezony připravení a nevyšťavili se dopředu.

Teď ještě mají volno?

Ano, v lednu a únoru, v březnu odjedeme na soustředění do Itálie, kde bude mezinárodní závod. Únorový svěťák v Maroku zrušil covid, v březnu na Kypr nepojedeme, až v dubnu nás čeká první svěťák v italském Lonatu. Tentokrát má světový pohár sedm kol, k tomu tři Grand Prix pod hlavičkou mezinárodní federace a čtyři nejlepší výsledky se počítají do celkového světového žebříčku. První v něm získá jednu kvótu na olympiádu, ta je nová. Na objíždění všech svěťáků ovšem nemáme finance, takže vybereme pár závodů, aby se kluci rozstříleli a budeme se chystat na Evropu.

Vaše dcera Zina se také stává úspěšnou střelkyní. Daří se vám oddělit rodinný život od profesního?

Někdy to je těžké. (úsměv) Loni byla třetí na Evropě, letos vyměnila flintu i střelivo, tak uvidíme. Předpoklady má, zbytek záleží na ní. Uděláme maximum, aby se všechna děcka v týmu dobře připravila a podala maximální výkony. Zina bude střílet i mixy s Davidem.

KP Brno slaví úspěch, v Českém poháru si po čtyřech letech zahraje o medaile

Co si přejete do nového roku?

Přeji si jen, ať jsme zdraví, vše ostatní není tak důležité. Když všechno vychází, je to k ničemu, pokud nejste zdraví. To je hlavní, pak má každý své osobní plány a přeje si, aby vše klaplo.

Budete sledovat zimní olympiádu v Pekingu?

Budu se snažit vidět celou olympiádu, i když časový posun je sedm hodin. Vesměs se dívám na všechny sporty, kde máme zastoupení, ale i kde není. Zajímavý může být ženský hokej, obrovský úspěch je už to, že se tam hokejistky dostaly. Nevím, zda se na hry dostane zraněná snowboardcrossařka Eva Samková, moc jí to přeji, ale bude to těžké.