Na Off the wall jam best trick dokonce předvedl nejlepší trik ze všech jezdců. „Sny si plním na každém závodě. Když čistě zvládnu trik, ze kterého mám velký strach, respekt a obavu, ale překonám to, dopadnu na obě kola a jedu dá, je to pro mě splněný sen. Protože v tu chvíli mam pocit radosti k nezaplacení," říká v rozhovoru pro Hodonínský deník Rovnost Michal Beránek.

Přední český závodník pracuje na východě Čech jako technik údržby strojů. V hlavě však má hlavně různé akrobatické triky a prvky, kterými baví nejen sebe, ale i kolegy a fanoušky.

Máte za sebou úspěšnou sezonu. Byl rok 2016 nejlepším ve vaší kariéře?

Ano, rok 2016 byl asi můj nejlepší. Výsledky ale nebyly náhodné. Hodně jsem na sobě pracoval, navíc mi pomohlo přestěhování do Pardubic, kde jsou na freestyle BMX podle mě nejlepší podmínky u nás. Mám tam k dispozici halu, kterou vlastní kamarád a špičkový jezdec v tomto sportu Michal Beran. V ní využívám hlavně skok do molitanové bedny, na které mohu trénovat neskutečné triky i těžší překážku, na které je při dopadu žíněnka s gumou. Díky ní mohu při dopadu plynule jet, aniž bych se zapíchl. (úsměv) V Pardubicích je také krytý skate park se střechou. Připravovat se však mohu i v okolí. Třeba v Hradci Králové. Všude něco je.

Co je Freestyle BMX?
Je disciplína jízdy na bytelném bicyklu s koly o rozměru dvacet palců. Jezdec se snaží svou jízdu naplnit různými akrobatickými triky a prvky.
Rám kola si každý jezdec vybírá podle sebe tak, jak vyhovuje jeho výšce a stylu jízdy. Geometrie, délka a hmotnost. Hmotnost kol se v posledních letech velmi snížila. Nyní se pohybuje kolem jedenácti kily, málokdy však klesá pod deset kilo.
V dnešní době je trend vozit vysoká a široká řidítka, díky čemuž se kolo lépe ovládá.
Značně se také liší vybavení kol na určité disciplíny, například pegy… Na flatland se používají tlusté a neklouzající, aby se na nich dalo dobře balancovat a vždy bývají čtyři. Na street se vozí tenčí, odolnější a kluzčí pegy, většinou v páru, záleží na jezdci, který si volí stranu grindu (jízda po pegách na hraně překážky), icepicku, doublepegu, toothpicku atd. Někteří jezdci nevozí pegy žádné. U dirtu zpravidla pegy na BMX chybí.
Způsob provádění triků se liší podle disciplín: street, dirt jump „dj",freestyle, flatland, vert. Většinou však lidé kombinují různé styly, nejčastěji dirt a street, jelikož mají spoustu společných prvků.
Pády z kola mohou být nebezpečné – typickými úrazy jsou otřes mozku, rozsáhlé odřeniny, spáleniny nebo tržné rány. Proto je důležité za každých okolnosti nasedat na kolo s kvalitní přilbou. Pro sjezdovou cyklistiku v terénu, downhillové nebo cyklokrosové trasy jsou nezbytné chrániče holení, kolen a loktů, ochranné sportovní rukavice nebo krunýř na páteř. Správná volba je i full face přilba.

Momentálně patříte k nejlepším jezdcům v České republice. Co vám chybí k tomu, abyste jste byl tuzemskou jedničkou?

Nejde určit, kdo je první, druhý, třetí nebo čtvrtý jezdec. Každý závod je jiný a může se na něm stát cokoliv. Celkové hodnocení může ovlivnit jak pád nebo třeba nedokončená finálová jízda. Závodníkovi může prasknout duše nebo mu jenom u triku sjede noha z pedálů a je po všem. Pokaždé záleží na spoustě okolností. Třeba na dané kategorii nebo na porotě. I v našem sportu to občas funguje tak, že někteří rozhodčí pomohou svému kamarádovi a ten nakonec i neprávem vyhraje.

Jak jste se k freestyle bmx vůbec dostal?

K bmx kolu jsem se dostal přes mé dva bratry, kteří je v Hodoníně měli mezi prvními. V té době to bylo velice drahé. Dodnes si pamatuji, žer než mě zavedli do školky, tak se společně dívali na videa. Já jsem seděl s nimi, každé ráno se koukal a žral to. (smích) Později už kola prodali a já vyrostl. Ve dvanácti letech mě však rodiče v Hardcoreshopu koupili vysněné kolo. Na legendární obchod, který patřil Petru Fojtíkovi a jež už nefunguje, nikdy nezapomenu. Navždy zůstane v mém srdci jako krásná vzpomínka.

Začal jste hned jezdit?

Hned jsem šel do skate parku trénovat. Po nějaké době ve mě Jaroslav „Frenk" Frantík viděl nějaký potenciál, tak jsme spolu jezdili jako učitel a žák. Právě on mi všechny triky vysvětlil. Když už mě ale nestačil, tak jsem si musel radit sám. Ale nějaký rok mi to trvalo.

Kde všude jste na začátku trénoval?

Jen v našem hodonínském skateparku u Černého mostu. V té době jsem ještě jezdil hliněné skoky (dirt jump skoky – pozn. red.) u sběrného dvoru na Cigánce v Hodoníně.

Jak se stane ze začátečníka a nadšence jezdec vašeho formátu?

Na to není žádný recept. U každého jezdce je to jiné. Já jsem o všech tricích, které dnes už zvládám, pouze snil. Nakonec se to stalo skutečnosti. Od začátku jsem si šel za svým snem a cílem. Cesta ale stále nekončí. Tento sport je výjimečný. Pořád jde něco zlepšit a dokázat. Hlavně ho dělám pro sebe a s láskou. Jezdil jsem s kamarády a dělal pouze pro zábavu. Nyní si plným sny a přijímám výzvy.

Jak dlouho se jednotlivé triky a prvky učíte?

To je těžké. Některý trik je jednoduchý, ale ty složitější mi zaberou delší dobu. Nejhorší je překonat strach a jít do těch nových triků, které ještě neznáte, přesto už je děláte na normálním skoku a nikoliv do molitanové bedny. Sice se dají vymyslet i nové triky, ale přijít s něčím jiným je v dnešní době dost složité.

Máte nějaký vzor? Kde berete inspiraci, nové nápady?

Inspiruji se od různých jezdců. Na internetu je inspirace dost. Skoro každý známý jezdec dá minimálně jednou ročně na youtube svoje video a do něho dá nejlepší triky a někdy i takzvané signature trick. Od každého jezdce si ovšem beru jenom něco. Na každém mě zaujme něco jiného. Všichni jsou však hodně rozdílní, takže žádný vzor nemám.

Co vlastně musí jezdec freestyle bmx umět, aby se prosadil?

Na to se těžko odpovídá. Ale jak teď sleduji světové závody organizace FISE, tak vám stačí protočeni řídítek a rámu o tři sta šedesát stupňů v různém pořadí a kombinacích či rotacích. Ale je nudné sledovat pořád ty stejné triky, které mně přijdou hlavně neoriginální. Sám rád dělám triky, co mnoho lidí nedělá.

Věnoval jste se v mládí i jiným sportům, nebo jste začal rovnou na kole?

Dříve jsem hrával za Slovan Hodonín basketbal. Tomu jsem se věnoval asi tři roky. Potom jsem i díky podpoře táty jezdil na malé motorce, ale pak jsem chtěl kolo a všechno ostatní šlo stranou. Svého rozhodnutí v žádném případě nelituji. Kolo se stalo mým životním stylem a mojí součástí.

Patří freestyle bmx mezi nákladné sporty? Potřebujete sponzora, nebo si vystačíte se svými penězi?

Rozhodně patři mezi nákladné sporty. Jenom samotné kolo vyjde na pětadvacet tisíc a víc. Navíc všechny věci a součástky mají svoji životnost a musí se vyměňovat. Záleží hlavně na dopadech a na tricích. I když jezdíte čistě a nejste často na zemi, tak nic nevydrží věčně. Světové závody taky něco stojí, takže bez podpory sponzorů bych se neobešel. Třeba závody FISE se je jezdí po celém světě. Jenom namátkou, loňský rok se startovalo ve Francii, Číně, Chorvatsku, Americe nebo Kanadě. Letenka, ubytování a startovné něco stojí, takže sponzoři být musí. Já sám jich bohužel moc nemám, takže ne všechno, ale vetší část si hradím sám. Na závody a součástky si přivydělávám různými exhibicemi nebo na akcích, které pořádá agentura na extrémní sporty VSA Xtreme.cz což je show pro lidi. Zapomenout nesmím ani na BMXshop.sk. Tento obchod mi poskytuje nové věci na kolo. Podporuje mě i Vans oblečení a jedno hodonínské tetovací studio, za což mu moc děkuji. Ale do práce i tak musím, protože závody nejsou všechno a já potřebuji mít pravidelný měsíční příjem.

K závodům patří i různé pády z kola a nepříjemná zranění. Utrpěl jste hodně úrazů?

No pády z kola jsou hodně nebezpečné. Vybavuji si, že závodníci byli v kómatu nebo měli krvácení do mozku. A to ani nepočítám různé zlomeniny a odřeniny. Já však musím zaklepat na dřevo. Až doposud jsem neměl nic vážného. Jenom oděrky, modřiny a boule.

Čeho byste chtěl v kariéře ještě dokázat? Máte nějaký cíl či sen?

Sny si plním na každém závodě. Když čistě zvládnu trik, ze kterého mám velký strach, respekt a obavu, ale překonám to, dopadnu na obě kola a jedu dá, je to pro mě splněný sen. Protože v tu chvíli mam pocit radosti k nezaplacení. Sice trvá jen chvíli a na druhý den to jdu celé znovu, ale trik už zařazuji mezi ty, jenž dělám častěji. Chci mít nad ním kontrolu stejně, jako u všech věcí.