Jen se bezmocně dívá a drží palce. Víc pro úspěch svého syna udělat nemůže. Tedy při závodech. Když nedokáže otec jihomoravského motocyklového závodníka Jakuba Kornfeila stáhnout o pár vteřin jeho čas na kolo, snaží se mu připravit alespoň co nejlepší jezdecké podmínky. I proto uvažoval Marek Kornfeil o založení rodinného týmu ve světovém šampionátu třídy do 125 ccm.

„Sezona by nás vyšla mnohem levněji. Vše ale ztroskotalo na jednom člověku, který byl klíčovou postavou,“ mrzelo podnikatele, který se své myšlenky nehodlá vzdát. Stal by se tak druhým majitelem české stáje v motocyklovém mistrovství světa po Karlu Abrahamovi starším.

Syna doprovázíte na všech evropských závodech, co je vaší náplní práce při Velkých cenách?
Mám vliv na dění v italském týmu OngettaCentro Seta, ale do všeho hovořím co možná nejmíň. Jsem Kubův otec, ale zároveň, i když se tak nerad nazývám, manažer. Snažím se mu co nejvíc pomáhat, protože sponzorů je velice málo a spoustu peněz si platíme ze svého. Je to stejné jako v práci, kde za výplatu požadujete od svých zaměstnanců plnění určitých úkolů. Dohlížím, aby se mu dostávalo patřičné péče od týmu a aby všichni odváděli svou práci tak, jak mají.

Po úvodním závodě nové sezony si Jakub stěžoval na přípravu motorky. Zanedbali něco mechanici?
Šlo o začátek, kdy se spíš obě strany oťukávají a zjišťují okolnosti, za kterých bude vše fungovat. Přirovnal bych to k dítěti, které po narození také hned neumí chodit, musí se to teprve postupně naučit.

Do místa druhého závodu ve španělském Jerezu jste už syna doprovázel. Měl jste nějaké sezení s týmem ohledně posledního nepovedeného podniku?
Udělali jsme si úvodní setkání, při kterém jsme si vyjasnili svoje představy. Podle výsledku (7. místo – pozn. red.) to vypadá, že naše spolupráce může fungovat. Kuba tvrdí, že v motorce tkví potenciál, aby mohla jet ještě lépe. Stále má ale malé nedostatky, které musíme odstranit.

V Jerezu dojel váš syn na skvělém sedmém místě. Hodnotíte poslední práci týmu za stoprocentní?
Ještě ne, ale ve škole bych ji oznámkoval dvojkou.

Do nové italské stáje jste přešli v zimě z Teamu Germany. Proč?
Nechci nazvat důvod přestupu porušením smlouvy, ale dosavadní partneři zvolili jinou cestu, než na jaké jsme se domluvili. Vsadili na tovární motorky a kvůli nim chtěli i navýšit cenu za sezonu. Nebyl jsem ochotný přistoupit na vyšší částku, protože jsem ji nemohl sehnat. Proto jsme se s nimi rozloučili.

O kolik víc peněz požadovali?
Řádově chtěli navýšení cenu o sto procent, což bylo pro mě nepřijatelné.

Proč jste si za novou stáj vybrali právě Ongetta-Centro Seta?
Jednali jsme i s Matteoni Racing, ve které dřív jezdíval Lukáš Šembera. Žádná jiná možnost účasti v letošní sezoně s netovární motorkou nebyla. Nakonec jsme zvolili konkurenční italský tým, kde platíme o hodně míň než v loňském roce.

Existovala reálná hrozba, že se váš syn letošního mistrovství světa nezúčastní?
Taková možnost existuje vždycky. Může se klidně stát, že přijedete na závodiště a tým už tam nebude. Přesně tak dopadl Lukáš Pešek. Původně jsme plánovali stavět svou vlastní stáj, ale nakonec to nedopadlo.

Proč jste chtěli založit českou stáj ve světovém šampionátu?
S vlastní přípravou motorky máme dobré zkušenosti. Byli jsme historicky druzí Češi po rodině Šemberových, kteří provozovali soukromou aprilii na vysoké úrovni. S ní Kuba dvakrát vyhrál italské mistrovství, skončil čtvrtý na evropském šampionátu. Po této stránce jsme neměli žádný strach. Chtěli jsme si všechny věci dělat sami podle svých představ.

Co je potřeba k založení vlastního týmu v nejprestižnějším motocyklovém šampionátu?
Především obklopovat se těmi správnými a nadšenými lidmi. Úspěch závisí jenom na nich.

Proč nakonec chybí na startu ročníku jméno druhé české stáje?
Vše ztroskotalo právě na lidech, na jednom člověku, který byl klíčovou postavou. Prostě jsme se spolu nedomluvili.

Nestál by vás vlastní tým mnohem víc peněz?
Určitě ne, právě naopak. Sezona by nás vyšla mnohem levněji.

Oživíte nezdařený projekt po letošní sezoně?
Budu se snažit, nevzdal jsem se této myšlenky, ale záleží na aktuální situaci. Pro stopětadvacítky jde letos o poslední sezonu a člověk pak půjde do úplného neznáma. Zatím na otázku nedokážu s určitostí odpovědět.