Až začátkem září dojde na strojní průmyslovce v Břeclavi k vzájemnému představování studentů prvního ročníku, jeden z nich bude moci ke svému jménu dodat - umím závodit na motorce a před čtrnácti dny jsem vyhrál mezinárodní seriál.

Nebude to žádné mladické blufování, Jakub Kornfeil skutečně patří k největším nadějím českého silničního motocyklového sportu.

Triumf Jihomoravana v nedělním závěrečném závodě Red Bull MotoGP Rookies Cupu na Masarykově okruhu jako na zavolanou hojivě pofoukal bolestivé rány, uštědřené domácímu publiku předcházejícími závody světového šampionátu. Cestu Kornfeila k životnímu úspěchu lemoval les dramatických okamžiků, kdy místo radosti mohl jeho obytný karavan v parkovišti závodních strojů také vibrovat hlubokým zklamáním a bezmocným vztekem.

Dusno u Kornfeilů opravdu bylo, naštěstí jen po sobotním závodě. „Nevím na co Kubajz pořád čekal. Kdyby vedl a pak spadl, bylo by mi to milejší, než tohle osmé místo,“ láteřil Kornfeil senior ještě dřív, než jeho syn stačil po závodě svléknout koženou kombinézu.

Závod namixoval v letošním Red Bullu ojedinělou podívanou na desetičlennou skupinu vedoucích jezdců, jejichž pozice se měnily snad na každých dvaceti metrech. „Takový závod jsem ještě nejel, propracovat se dopředu nebylo vůbec lehké. Obával jsem se hlavně pádu,“ přiznal Kornfeil. „Taťka prožívá závody úplně nepříčetně, ale pak ho to brzy přejde.“

close zoom_in Osmou příčkou nakonec až tolik neztratil, protože také Nor Fagerhaug, největší Kornfeilův sok, v šílené mlýnici posledního kola zvolil raději bodovou jistotu a z prvního místa klesl na páté.

V rozhodujícím nedělním klání už mnoho prostoru pro taktizování nezbylo. Kornfeil zvolil prudký nástup a v prvních sedmi z celkově třinácti kol vlekl na svém výfuku čtyřčlennou smečku pronásledovatelů. V průběžném pořadí o tři body vedoucí Fagerhaug vystrčil růžky v desátém kole a snažil se českého jezdce setřást. Marně. Kornfeil, oproti sobotě tvrdý jako žula, chytře kontroval a válku nervů v posledním kole mazácky vyhrál.

„Do závodu jsem šel s tím, že buď vyhraji, nebo padnu. Škoda, že se mi nepodařilo po dobrém startu soupeřům ujet. Když se pak Faugerhaug přede mne dostal, zdálo se mi, že jede strašně pomalu a že na něho mám. Pak jsem mu to tam v nájezdu do zatáčky poslal a první pozici jsem těsně udržel,“ popisoval Kornfeil adrenalinovou podívanou pod vlajkou Red Bullu.

Radost mu udělala i motokrosová stopětadvacítka KTM, kterou mu za vítěznou tečku v seriálu předal bývalý výborný rakouský závodník Auinger. „Mám doma už kawasaki, ale to nevadí. V terénu rád trénuji, takže obě motorky si užiji,“ usmál se Kornfeil. Silničářskou sezonu však zdaleka nekončí. Hodlá požádat o divoké karty pro Velké ceny v Misanu, Estorilu a Valencii, navíc ho čekají poslední dva závody italského šampionátu třídy 125 ccm.

Autor: Amos Krejčí