Zprostředkoval zážitky, o kterých se budou nadšenci squashe na Hodonínsku ještě nějakou chvíli bavit. Pak zase vzpomínat. Ve čtvrtek večer se utkali s nejlepším českým squashistou Janem Koukalem. Šestadvacetiletý profesionál vedl také krátký trénink a ukázal techniky úderů.

„Exhibice v Hodoníně není výjimka. Odehraji jich za rok několik. Snažím se. Každá taková akce je pro squash dobrá. Jsem rád, že jsem mohl přijet sem. Nikdy jsem předtím v Hodoníně nehrál,“ říká Koukal, jenž v roce 2010 hodlá opět získat republikový titul.

Čeho si na squashi nejvíc ceníte?
Člověk se při něm vyblbne. Technika je sice těžká, ale i tak do toho můžete mlátit jak chcete. Míček se vždycky vrátí. Za hodinu vydáte asi více energie, než při jiných sportech. Baví mě, protože skloubíte rychlost, vytrvalost a taktiku. Navíc u toho nemůžete být úplně blbý. (smích)

Rok 2009 končí. Jaký byl?
Oženil jsem se. Jsem spokojený po mnoha stránkách. Ve squashi byli sice i neúspěchy, ale celkově to byl dobrý rok.

Kdysi jste pronesl: mohu hrát na čtyřech úrovních, v České republice mi stačí ta první. Platí to stále?
Už ne. Situace byla jiná. Momentálně se asi pět kluků hodně zlepšuje. V některých zápasech jsem nucený hrát naplno.

Už tedy cítíte konkurenci?
Prohrál jsem na mistrovství republiky, kde jsem opravdu neměl svůj den. Chytla mě alergie, nebylo mi dobře. Že bych se ale někoho vyloženě bál, to ne. V každém zápase si dávám pozor, aby soupeři neměli pocit, že mě mohou porážet. Chci vyhrát co největším rozdílem.

Když nemáte den, stává se, že třeba mlátíte raketou jako tenisté?
Minimálně. Možná jednou, dvakrát za život. Rozčiluju se spíš na tréninku. U nás se rakety lámou kvůli zdem okolo.

Tvrdíte, že squash nemůžete hrát pouze jako profesionál, musí vám přinášet radost. Jsou právě tyto exhibice tím pravým, co vám zábavu u sportu přináší?
Stoprocentně. Když můžu udělat někomu radost, mám ji i já. Pro koho jiného to hrát, než pro lidi. Squash u nás moc propagovaný není. Na exhibice se návštěvníci přijdou pobavit. Většinou jich přijde víc, než na ligová utkání nebo turnaje. Jsem rád.

Povězte, jak je to s těmi fintami, kdy se při hře blokuje soupeře třeba nastaveným zadkem?
Při exhibicích to nejde. Že bych sestřelil třeba strejdu, to určitě ne. (úsměv) Dělá se to hlavně v mistrovských zápasech. Použije to ten, kdo chce hlavně vyhrát. Někdo to používá víc, někdo míň.

Vyvíjí se squash stejně jako jiné sporty?
Ano. Hlavně na světové úrovni. Dřív bylo dobrých kolem šedesáti hráčů. Dnes přes dvě stě. Už není žádný lehký zápas. Úroveň se zvedla. Zápasy se špičkou, myslím co se týká rychlosti a taktiky, jsou skoro o život.

O roku 2009 jsme už mluvili. Co byste ale chtěl v těch následujících měsících?
Určitě bych chtěl zase vyhrát mistrovství republiky, což se mi loni nepovedlo. Po deseti letech jsem zaváhal. Chci zpátky titul. To je můj největší cíl u nás. Čeká mě navíc asi padesát turnajů, evropský šampionát a podobně. Zkrátka uspět, kde to půjde.