Dokázal to. Rodák z Ratíškovic a odchovanec kyjovské Dacom Pharmy porazil v domácím prostředí, před rodinou, známými a kamarády všechny soupeře. V nádherném, ale nesmírně náročném závodě si hrábl na dno svých sil. Trať dlouhou sto osmdesát kilometrů zdolal za 4:53:42.

„Jsou to nádherné pocity. Byl to nejtěžší závod, jaký jsem kdy jel. Dalo by se říct, že je to jedno z mých nejcennějších vítězství. Vůbec jsem nevěřil tomu, že to takto dopadne,“ radoval se v cíli šťastný Kratochvíla.

Obhajobě dlouho nemohl uvěřit. „Ještě tři kola před koncem jsem měl strašné křeče. Naštěstí soupeři nezaútočili. Navíc v kopcích se nejelo příliš rychle,“ ulevil si dvaadvacetiletý závodník. „V posledním kole jsem nastoupil, ujeli jsme dva do třiadvaceti let, a pak vše záleželo na sprintu,“ popisoval průběh závodu jezdec rakouského týmu KTM.

V závěrečném úseku měl více sil Kratochvíla, který projel cílem o dvě vteřiny dříve než vyhlášený cyklokrosař Petruš. „Všiml jsem si ho až tři kola před koncem. Naštěstí to dopadlo dobře,“ usmíval se Kratochvíla.

Tomu pomohla k vítězství i dobře známá trať. „Určitě ano. Okruh znám odmalička. Na Strážovický kopec přece nemohu zapomenout,“ sdělil Kratochvíla, který na trati spolupracoval s bývalým parťákem Janem Bártou. Ten dojel v hlavním západě šestý. „Byl jsem s ním domluvený. Bohužel přesila na něj byla moc,“ pravil.

„V jednu dobu jsem jel já, Honza a tři kluci z PSK Whirlpool. Nebyl jsem schopný s nimi držet tempo a už jsem mu dál nemohl pomáhat,“ doplnil.

Kratochvíla si tak spravil náladu po úterní časovce, ve které nemohl kvůli technickým problémům startovat. „Měli jsme mít speciální kola na časovku, bohužel se zasekli někde na lodi,“ postěžoval si Kratochvíla. O další zlato však talentovaný cyklista zřejmě nepřišel. „Na časovku jsem si vůbec nevěřil. Ani jsem žádnou letos nejel,“ mávl rukou Kratochvíla, který už v tu dobu myslel na pořádné oslavy. „Určitě budou velké. Možná si dám jedno ratíškovické,“ dodal v současnosti nejznámější sportovec čtyřtisícové obce.