Za svoji práci byl sportovní nadšenec po zásluze odměněn, když mu šéf svazu Martin Komárek v první přestávce semifinálového utkání mezi Českou republikou a Slovenskem předal reprezentační dres a medaili za dlouholetou činnost a významný přínos pro hokejbal.

Milanu Kučerovi v hokejové pardubické aréně tleskalo rekordních 7 592 diváků. „Jsem moc rád, že i když se hokejbalu spoustu let nevěnuji, tak že si na mě někdo vzpomněl. I když ne všechno se mi podařilo podle mých představ, po patnácti letech nečinnosti si tohoto ocenění velmi vážím. Byl to fantastický zážitek, který mám na celý život,“ prohlásil Kučera.

Předseda hodonínského týmu TJ AHC Morávia a bývalý šéf Okresního hokejbalového svazu byl velmi mile překvapený, když obdržel pozvánku na mistrovství světa, které hostily Pardubice. „Velmi si vážím toho, že jsem se mohl této akce zúčastnit,“ přiznává Kučera. „Atmosféra i dění na zimním stadionu se totiž nedá vylíčit. Je to úplně jiné, než když se člověk dívá na televizi,“ přidává.

Dlouholetý hokejbalový činovník převzal zlatou plaketu již při mistrovství světa v roce 1998 v Litoměřicích. Další ocenění obdržel před pár dny na východě Čech.

Kučera na letošním šampionátu zhlédl hned několik zajímavých duelů. Jednasedmdesátiletý sportovní nadšenec v hledišti pardubické arény nechyběl při čtvrtfinálové bitvě domácího výběru s Indií, kdy národní tým v závěru otočil nepříznivý výsledek a nakonec zvítězil 3:1.

Kučera si nenechal ujít ani semifinále a finále ženského turnaje nebo duel o bronz mezi Českou republikou a Řeckem. Největší zážitek v něm však zanechalo federální derby, které v pardubické hale sledovalo 7 592 diváků, což je nejvyšší návštěva v historii šampionátů. „Kdyby to bylo finále, přišlo by ještě více lidí,“ myslí si Kučera.

I tak si semifinále se Slovenskem náramně užil. „Utkání bylo velmi napínavé. Škoda, že po základní hrací době ani v prodloužení branka nepadla a dramatický duel tak musely rozhodnout až nájezdy,“ říká.

Kučera střetnutí sledoval z VIP prostor, kam ho pozvali svazoví činovníci. Z luxusní části hlediště se pak o první přestávce přesunul na plochu, kde společně s kolegou z Jihlavy obdržel reprezentační dres a medaili za dlouholetou činnost a významný přínos pro hokejbal. „Upřímně děkuji nejen lidem ze svazu, ale i Milanu Syblíkovi,“ pronesl.

Byl to právě Kučera, který společně s Bedřichem Lanem v roce 1985 ještě jako člen městské komise pro mládež, tělovýchovu a sport dostal hokejbal do Hodonína. „Tehdy jsme si v Českých Budějovicích sehnali pravidla, které jsme namnožili a ve spolupráci s městem jsme pro žáky základních škol začali pořádat turnaje. Začala se tvořit družstva a rozjela se okresní liga. Hrálo se na malém hřišti u Mariny a také na hřišti Základní školy U Červených domků,“ vzpomíná Kučera. Na tehdejším sídlišti TGM se dala dohromady parta mladých lidí a založila tým TJ AHC Morávia. Kučera se stal předsedou této tělovýchovné jednoty a nezkušené družstvo hned vzal na turnaj do Českých Budějovic. „Samozřejmě jsme tam nedosáhli žádného skvělého výsledku, ale na jihu Čech jsme nabrali první zkušenosti, které jsme později využili v domácím prostředí při pořádání akce šesti družstev z Hodonína a Skalice,“ líčí Kučera. Nejlepším střelcem mládežnického klání se stal známý hokejista Žigmund Pálffy.

Postupně v Hodoníně vznikala nová družstva. V roce 1990 byl založen nejen nový Českomoravský, ale také okresní svaz hokejbalu, kterému šéfoval právě Kučera. Ten byl zároveň republikovým místopředsedou a nejvyšším mužem na Moravě. V Hodoníně se začala hrát okresní liga. Největším problémem bylo hřiště. „Začali jsme u Mariny, později jsme se přesunuli na parkoviště před podnik Sigma, odkud vyšli první dorostenečtí přeborníci republiky,“ vybavuje si Kučera.

Mezi mladými chlapci byl o hokejbal zájem. Hodonínské naděje se v roce 1990 zúčastnily prvního ročníku Přeboru ČR v dorostu. Slovácký celek v Nižboru u Berouna za účasti osmi družstev překvapivě slavil mistrovský titul. „Stali jsme se prvními oficiálními přeborníky republiky,“ chlubí se Kučera. O rok později dorostenci Hodonína skončili druzí, když nezvládli semifinále s domácím Ústí nad Labem. Jihomoravský tým neporazil pouze rozhodčí, ale především známý hokejový kanonýr Jan Čaloun. Bývalý reprezentant se v boji o postup do finále blýskl sedmi brankami. Hodonín prohrál 6:7 a Čaloun vstřelil všechny góly vítězů.

Později přišly na řadu další turnaje a akce. Hodonín jak v dorostenecké, tak i juniorské kategorii reprezentovalo především družstvo TJ AHC Morávia. „V té době jsme byli nejlepší v celé republice. V téměř každém roce jsme vozili medaile,“ tvrdí Kučera.

Největší úspěch se dostavil v roce 1994, kdy se Hodonín stal v kategorii dorostu mistrem republiky. „Kromě toho jsme byli dvakrát druzí a jednou třetí,“ informuje Kučera. Morávia tehdy patřila mezi nejlepší mládežnické kolektivy v celé republice. Hráči Hodonína pak byli součástí výběru nejen Moravy, ale i České republiky. Při utkání České republiky a Slovenska ve Zlíně byl právě Milan Kučera vedoucím domácího mužstva.

Známý funkcionář se podílel také na přípravě turnajů pro děti základních škol a studentů středních škol. Byl hlavním organizátorem Memoriálu Zdeňka Zbořila staršího, který vyvrcholil jubilejním desátým ročníkem na hřišti v Sudoměřicích. TJ AHC Morávia později hrála druhou národní hokejbalovou ligu. Tato úspěšná organizace nakonec z různých důvodů v roce 2003 zanikla. Ještě výš to dotáhli hráči Slovanu, kteří postoupili do nejvyšší soutěže. Někteří členové kádru byli ve výběru České republiky na turnaji v Kanadě.

Kučera se rovněž podílel na výstavbě nového hokejbalového hřiště jak v Hodoníně U Červených domků, tak i v obci Sudoměřice, kde se při příležitosti slavnostního otevření v roce 2001 odehrálo historicky první mezistátní trojutkání v kategorii žáků a dorostu. Posledních čtrnáct let už se ale Kučera v hokejbale neangažuje. „Mám nějaké informace z tisku, ale už do toho nejsem nijak zapojený. Svým nástupcům ale přeji jenom to nejlepší,“ uzavírá Kučera.