V chladném Skotsku by Sasínek rád navázal na dva roky starou medaili ze Srbska. „Mám ambice postoupit do finále. Pak se uvidí. Letos to ale bude těžké. Ostatní běhají rychle a spousta lidí vylítla. Budu se muset hodně snažit,“ má jasno třiadvacetiletý atlet.

Pro něj představuje kontinentální šampionát vrchol ročníku. „Pro tohle trénujeme. Ostatní závody jsou jen předzvěstí velkého podniku. Panuje tam také úplně jiná atmosféra. Je krásný pocit běžet na velkém, vyprodaném stadionu. Když tam člověk jede poprvé, kouká kolem a vidí atlety, které předtím sledoval jen v televizi. Takže se od nich snaží něco okoukat. Když ale přijde na běh, už si hledí svého. Hlavní je soustředit se sám na sebe,“ přiblížil jihomoravský atlet.

Na přípravu tak Sasínkovi, který závodí za Atletický klub Hodonín, zbývá jen pár dní. „Běhám v hale. Takhle před šampionátem se spíš soustředíme na rychlost v jednotlivých úsecích a v koncovce. Není to o nějakých velkých výkonech. Loni jsem navíc odběhl jen pár závodů a ani ty se úplně nepovedly,“ připomněl uplynulou sezonu.

Rodáka z Hodonína totiž přibrzdilo vleklé zranění. „Začal jsem v Šanghaji na Diamantové lize, ale poranil jsem si tam achilovku. Pak už jsem se jen trápil a dával dohromady. Po dvou měsících jsem se vrátil do tréninku, ale zranění se po několika týdnech ozvalo znovu. Doufali jsme totiž, že si splním limit na venkovní mistrovství Evropy 2018. Začal jsem tak rychle trénovat a to asi nebyla správná cesta. Příprava tak pořádně začala nanovo až v září,“ posteskl si.

Problémy se šlachou mu daly nejvíc zabrat po psychické stránce. „Nemohl jsem dělat, co jsem chtěl. Člověk navíc vidí, jak se ostatním kolem daří. Ne, že bych jim samozřejmě nepřál, ale je těžké to ustát. Nejdůležitější je podpora okolí. Bez ní bych mohl spadnout hluboko a už se třeba ani nevrátit. Naštěstí mám kolem sebe dobré lidi, takže jsem se udržel a rychle dostal zpátky,“ vyzdvihl jihomoravský atlet.

Ten se kromě bronzu z Bělehradu může pochlubit i jinými cennými kovy. Doma má například trojici zlatých medailí z mistrovství republiky na patnáct set metrů. V dětství jej přitom lákal zcela jiný sport. „Začínal jsem u hokeje a skončil s ním až v sedmé třídě. Běhání mě totiž bavilo víc a asi mi i více šlo. Vzhlédl jsem se v atletice a začal ji sledovat,“ prozradil.

Kromě běhu na 1500 metrů se nebojí ani kratších vzdáleností. „V létě chci jít trochu víc do rychlosti a věnovat se osmistovce. Na ni je třeba větší rychlost a síla, ale dnes se obě disciplíny běhají podobně. Dobří patnáctistovkaři tak umí osmistovku a většinou to funguje i naopak,“ sdělil Sasínek.

Nějaké výraznější veletoče se ale v atletickém světě dle něj spíše nedějí. „Již od mládí je vidět, kdo bude běhat jaké disciplíny. Nemůžu se třeba teď rozhodnout a začít běhat stovku. Momentálně chci udělat krok dopředu. Blíží se Olympiáda a já chci ukázat, že na to mám. A chci to dokázat taky sobě,“ uzavřel.

JAROSLAV GALBA