Na trase mezi Peru, Bolívii a Argentinou pilot oslaví své osmatřicáté narozeniny. „Už se těším,“ řekl při sobotním Dakarském bivaku Loprais.

Jaké máte pocity po absolvování čtyřdenních testů na hodonínském Pánově?
Místy je to tady podobné jako na Dakaru. Objevili jsme spoustu věcí, spoustu much. Několikrát se nám auto i zastavilo. Hodně jsme testovali a najeli jsme spoustu kilometrů. Měnili jsme nastavení podvozku, řízení, servo, inovovali chlazení. Dokonce nám pod jedním klukem, který měl sto padesát kilo, praskla sedačka. Měli jsme i zátěžový test, vezli jsme vyvinutějšího kamaráda, ale všechno se má ověřit. Když se to pokazí tady, tak je to ještě dobře.

Tu podobnost zdejší Moravské Sahary s podmínkami na Dakaru jste zmínil, můžete být konkrétnější?
Co se týká teplot, tak k tomu má Pánov daleko. Jsou ale podobné v terénu a otřesů „géček“. Jsem rádi, že můžeme jezdit alespoň tady, protože široko daleko taková možnost není.

Jaký je váš další program?
Půjdeme na dílnu vyměníme spojku, čerpadla, filtry oleje a pojedeme na další test. Do Polska, sem do Hodonína a ještě chceme stihnout Slovensko. Pak už za tři týdny naloďujeme auta ve Francii, v Le Harvu, na trajekt do jižní Ameriky. Pak se ukáže, jak jsme připravení. Samotné dakarské závodění začíná v lednu v Peru, kde vstupujeme hned do velkých dunových polí. Bude to velký extrém, kde se projeví zkušenosti a samozřejmě také funkčnost techniky.

Jak vypadá příprava pilota kamionu dálkových závodů?
Optimální je neustále sedět za volantem auta, to bohužel kvůli tomu, že jde o poměrně složitý stroj, není možné. Jelikož bydlím v Beskydech, tak hodně jezdím na kolem, dříve jsem jezdil i sjezdy. Baví mě vyjíždět kopce a ještě víc je sjíždět. Vybírám si vždycky ty nejstrmější. Je potřeba trénovat páteř, a především tu krční. V zimě jsou dobré lyže, běžky, plavání a pro mě nepopulární indoor posilování, ale přijde řada i na něj.

Upozornil jste náročnost rallye na páteř. Jak relaxujete po dojezdu do cíle etapy?
Důležitý je fyzioterapeut, jsou to odborníci, kteří mají neskutečné vychytávky, jako jsou tejpy, ví kam sáhnout. Nejdůležitější je ale jezdcova hlava, z ní člověk dokáže vytěsnit spoustu bolesti a nepříjemných momentů.

Kolem pobíhá i váš malý syn, jak ten vnímá auta?
Je veliký dáreček, kdyby mohl, tak s náma jede všude. Taky chce jezdit co nejrychleji, teď na malé bugině. Myslím si, že nás s nim čeká velké dobrodružství. Má rád kamiony, čím větší, tím lepší.