Pokud chce být někdo opravdu dobrý na skejtu a závodit po Česku, tak na něj čeká dřina.
„Začali jsme před pěti lety jezdit s kámošema na ulici,“ vzpomíná nyní již zkušený závodník Michal Lukáš, který mimo jiné dokázal zvítězit v Hodoníně a být třetí v Kyjově.

Ten má však problémy s tréninkovým prostorem, stejně jako jeho kolegové skejťáci, bikeři a roleři. „Není kde jezdit. Hodonínský skatepark je už starý a rozbitý. Chtělo by to obnovit jej a taky zastřešit,“ upozorňuje Lukáš.

I přes tyto nedostatky jezdí po závodech v celé České republice, což vyžaduje důkladnou přípravu. „Jak přijdu ze školy, tak jdu do skateparku a jsem tam až do večera. Trénuji šest hodin denně,“ pokračuje hodonínský sedmnáctiletý skejťák, který vyznává street.

Jeho disciplíně vládnou ve světě Američané a Brazilci, v republice pak Pražáci a Brňáci, v regionu mu však soupeř chybí.
„Jezdí tady málo skejťáků, asi je to přestalo bavit,“ neví, čím si vysvětlit úbytek skateboardů sedmnáctiletý Hodoňan.