Odchovanec hodonínské atletiky, pětadvacetiletý Vítězslav Veselý, si lístek do Pekingu vybojoval o pověstný chlup. O víkendu přijede nabrat pohodu do rodného Hodonína, místa atletických začátků současného mistra republiky. Hod oštěpem pak piloval ve Zlíně.
„V roce 2002 jsem se zranil a táhlo se to se mnou tři, čtyři roky. Kvůli vysoké škole jsem ze Zlína přestoupil do Sparty a řekl jsem si, že s atletikou začnu znovu,“ říká Veselý. Už za rok se dostal pod křídla Jana Železného do Dukly Praha. Do Číny, kde ho čeká kvalifikační závod o postup do dvanáctičlenného finále, odjíždí 6. srpna.

Máte rád čínskou kuchyni?
Ta, která je u nás, mi docela chutná, ale v Pekingu to budou asi o dost ostřejší „vypalováky“. Jednou za čas je to dobré.


Jak se vůbec budete na olympiádě stravovat? Budete jíst v olympijské vesnici, ale o jakou kuchyni půjde?

Výprava nebude mít samostatnou kuchyni, ale ve vesnici by mělo být jídlo v evropském stylu. Snad to nebude nějak hrozné.


Máte před závodem nějak uzpůsobený jídelníček?

Ani ne. Spíše jdeme cestou, že je lepší si udělat pohodu, než něco striktně dodržovat. Třeba i to jedno pivo večer před závodem není problém. I když třeba kořeněné jídlo není zrovna to pravé, ale pokud má na to člověk chuť… Před soutěží se tradičně konzumuje více cukrů a třeba nějaké těstoviny.


To bylo jídlo, teď přímo k atletice. Limit pro Peking jste hodil v polovině června na Zlaté tretře v Ostravě. Věřil jste, že to ještě může vyjít?

Začátek sezony byl rozpačitější. S postupem času se to zlepšilo. Věděl jsem, že mám natrénováno a že si to musím srovnat v hlavě. Měl jsem malé zranění a bolesti. Na to si pak člověk dává při házení pozor, a to není ideální. Chtělo to čas, ale já věřil, že limit hodím.


V Ostravě jste jej splnil na centimetr přesně – hodem dlouhým 78 metrů. Jaký je váš osobní rekord?
Ten jsem hodil za několik dní po Zlaté tretře při závodě v Kladně. Teď má tedy hodnotu 79 metrů 70 centimetrů.


Myslíte si, že podobný výkon může v Pekingu stačit na postup z kvalifikace?

Podle výsledků z posledních asi deseti let by to stačilo. Jenom na Mistrovství světa v Ósace muselo být přes 80 metrů. Jak mi říkal trenér, podle letošních světových výkonů by to mohlo stačit.


Ze tří svěřenců Jana Železného jste postoupil jako jediný. Pochválil vás?

Jsem i za něj rád, že to vyšlo. Když se s námi rozhodl pracovat, možná si myslel, že výkony půjdou nahoru rychleji, takže alespoň v tomto je vidět výsledek jeho práce s námi. Je určitě radši, než kdyby se tam nedostal nikdo.


Jaký je vůbec Jan Železný trenér?

Tak jen co do zkušeností je na tom tak, jako málokdo na světě. Je výborný člověk a i v komunikaci mezi námi není žádný problém. Sláva mu podle mě nestoupla do hlavy.


Při tréninku je klidný, nebo se umí i naštvat?

Někdy si říkám, že by na nás mohl být i trochu tvrdší. Ale všechno spolu konzultujeme. Důležité je vědět, co a proč děláme, a abychom sami věřili, že právě to je to správné. I když to třeba v danou chvíli není pro nás ideální. Honza ví, kdy je potřeba člověka povzbudit a kdy naopak něco vytknout. Na to má cit. Trenér musí být psycholog, i u oštěpu. To se nedá naučit. Zkouší to hodně lidí, ale i takovým sportovcům typu Imricha Bugára to nevyšlo a brzy s trénováním skončili.


Někdy se říká, že oštěp je disciplína založená převážně na technice, je to tak? Co pilujete před olympiádou nejvíce?

Máme zavedený model, který funguje. Tvoří jej běhání – delších úseků i sprintů – posilovna, výbušné odhody koulí a samozřejmě samotné házení oštěpem. Musí to být dobře zkombinováno a nesmí se to přehnat. Jde o to sladit všechno tak, aby byla správně načasovaná forma.


Ta se podle vašich posledních výsledků asi stále zlepšuje.

Teď jsme druhým týdnem na soustředění v Nymburku. Nechci to zakřiknout, ale myslím si, že je to dobré. V této sezoně zatím vrchol. Při tréninku jsem přišel na novou věc, kterou teď zkouším. Snad se forma ještě vylepší.


S jakým výkonem byste byl spokojen?

Celý rok chodím do závodů, že už konečně chci hodit tu osmdesátku. Bylo by super, kdyby to vyšlo zrovna na olympiádě. Ale před sezonou jsem myslel, že ji hodím už před Pekingem.


Na olympiádě je důležité i bydlení. Víte už, s kým budete na pokoji?

Podle všeho s koulařem Petrem Stehlíkem. Známe se, jsem rád, že zrovna s ním. I když je nevýhoda, že on má závod na začátku her a my oštěpaři máme finále až v poslední den atletických disciplín. To je trochu nevýhoda. Člověk pořád čeká a je nervózní, zatímco kolem mají všichni závod už za sebou a jsou uvolnění.


Z mužů jedete jako oštěpař sám. Do Pekingu ale jedou i vaše dvě oštěpařské kolegyně, hecujete se už nějak?

Barbora Špotáková teď přijela do Nymburka, aby si zaházela s Honzou Železným. Vzájemně se samozřejmě podporujeme. Vůbec, všichni atleti, kteří jedeme do Číny, jsme jedna parta.


Máte v zásobě nějaký talisman nebo předzávodní rituál?

Ani ne. Vždy se hlavně snažím dobře se vyspat, i když s tím mám většinou před závodem problémy. Prožívám to a přemýšlím o závodě. Jsem prostě vyhecovaný. Ale nic speciálního nedělám.


Kdo je pro vás favoritem na vítězství v hodu oštěpem?

Určitě jsou dva hlavní – Nor Thordkilsen a Fin Pitkämäki. Tuto sezonu ale nejsou tak suverénní. Uvidíme, jak načasují formu. Spíše věřím Pitkämäkimu.


Vaším vzorem je ale asi někdo jiný. Asi se ani nemá cenu ptát kdo…

Jistě (smích). To snad ani nejde, aby to byl někdo jiný než Honza Železný.


Jak se chystáte strávit v Hodoníně poslední víkend před odletem do Číny?
V Hodoníně jsem nebyl kvůli závodění a tréninku celý měsíc. Chci si odpočinout a pobýt pár chvil s rodinou. Jedu hlavně za pohodou.

PŘEMYSL SPĚVÁK