Vloni se finále české části interligy házenkářek odbylo nejrychleji jak mohlo, házenkářky Veselí nad Moravou porazily pražskou Slavii ve třech zápasech. Letos má vrchol ligy stejné osazení, ale tentokrát je to velké drama, mezi oběma týmy se rozhodne až v pátém finále.

Výhodu domácího prostředí dostanou Veselanky, které skončily v základní části jako nejlepší český tým čtvrté následované právě Slavií. Jednoznačně rozehrané finále získalo nejnapínavější možnou pointu v Praze. Slávistky dokázaly v Edenu srovnat na 2:2.

Největší oporou Jihomoravanek bylo křídlo Marcela Handlová, která z nich nastřílela nejvíce gólů a nejčastěji také chodí zakončovat sedmimetrové hody. I dnes na ní bude ležet velká odpovědnost. Čeká rozhodující finále proti Slavii.

Těšíte se, nebo jste nervózní?

Nějaká nervozita tam určitě je, to ve finále ani jinak být nemůže. Rozhodně ale do toho zápasu jdeme s odhodláním vyhrát. Strach nemáme.

Jak jste se připravovaly, vymýšlely jste třeba nějaké změny?

V pondělí jsme si daly volno na regeneraci. To přišlo hodně vhod. Včera jsme se sešly a radily se. Zkoušely jsme na slávistky ještě něco vymyslet.

Sezona se vám protahuje, jak jste na tom s únavou?

Už toho máme dost. Ne že bychom se už viděly na dovolené, ale těšíme se, až to budeme mít za sebou. Ještě, že to je poslední zápas. Veselí má teď také dost problémů se zraněnými hráčkami.

Jak se s tím vyrovnáváte?

Je to těžké. Chybějí nám určitě všechny. Hodně postrádáme třeba Lenku Dorotíkovou, která dobře střílí z dálky. Problém je pro nás také to, že nehraje druhá brankářka Dagmar Vyhlídalová. Je to složité, když máme jen jednu gólmanku.

Máte alespoň morální podporu zraněných spoluhráček?

To jo, samozřejmě jsou s na lavičce s námi a fandí. Byly i na zápasech v Praze. I to je pro nás důležité.

Mohou mít slávistky psychicky navrch, když otočily pro ně nepříznivý vývoj série?

Nemyslím, že by to bylo nějak podstatné. Zase se začíná od začátku, nás to snad nijak nepoznamenalo. Mi budeme mít výhodu, že hrajeme ve Veselí. Doma se vždycky hraje jinak než venku. Takže nás to snad dovede k vítězství.

Je to pro vás hodně důležité, že se bude rozhodovat doma?

Určitě. Pomůžou nám tady diváci, je příjemnější hrát ve známém prostředí. Myslím, že nám cestování nesvědčí, venku hrajeme hůř. Co by dnes mohlo na soupeřky platit? Těžko říct, hlavně musíme jít do zápasu naplno a odhodlaně.

Napadlo vás, že to letos bude ve finále takové drama?

Tušily jsme to, ale spíš jsme si to nechtěly moc připouštět. Bylo nám jasné, že nevyhrajeme tak snadno, jako vloni.

Vloni jste byla u finálového vítězství nad Slavií 3:0, čím byla ta série jiná?

Před rokem jsme to měly určitě jednodušší. Měly jsme lepší kádr, hrály jsme lépe. Netrápila nás tolik zranění.

Letos máte horší tým?

Odešlo několik dobrých hráček a potom je nahradily spíš mladší holky, takže ten tenhle tým není tak zkušený a kvalitní jako ten loňský. Před rokem to byl první titul, letos ho obhajujete.

Čím se to liší?

Vlastně je to podobné. Je jasné, že nám to Slavia chce vrátit, ale má to podobný náboj jako loni. Nemohl být třeba po prvním titulu větší hlad, než po tom druhém? To si nemyslím, máme v týmu spoustu mladých holek, které ten loňský titul nemají a určitě ho moc chtějí získat. Všechny o něj ale hodně stojíme a budeme bojovat.

Takže myslíte, že se vyhrávání titulů neomrzí neomrzí?

To určitě ne.

Vy svůj tým střelecky táhnete, cítíte velkou odpovědnost?

Ani ne. Nejde zase tolik o to, kolik kdo dá branek, hlavně aby to tam někomu spadlo. Může se dařit mě, nebo komukoliv jinému, ale hlavně potřebujeme vyhrát. Mě to nijak neznervózňuje.